Propaganda a šíření dezinformací jako prostředek informační války je staronovým projevem působení cizí moci, kterou se cizí mocnosti pokouší ovlivňovat stát v oblasti řízení a využívání komunikačních a informačních kanálů nebo technologií, jejichž prostřednictvím působí na veřejné mínění. Vedle rizik působení cizí moci v oblasti ekonomické, kde nedostatečné řešení aktivit cizí moci může vést k důsledkům různé závažnosti od ekonomicky nevýhodných situací a oslabování hospodářského postavení státu přes vznik nadměrné závislosti na konkrétním investorovi – cizí moci, až po ztrátu ekonomické nezávislosti státu z důvodů nedostatečné diverzity surovinových zdrojů, struktury investic nebo energetické nezávislosti, se tak znovu ve větší míře objevuje aktivizovaná politická propaganda, která testuje především odolnost společnosti vůči ovlivňování, ale má významný vliv i na názory a kroky odpovědných osob na všech úrovních rozhodovacího procesu ve státě.
 
Současná propaganda cizí mocnosti se zaměřuje z velké části na dezinformační kampaň a její metoda nepracuje s propagováním určitého světonázoru, ideologie nebo způsobu života, ale spíše s relativizací a rozmělňováním informací, bořením struktury vnitro-společenské důvěry. Proto je i samotný termín propaganda vnímán jako zastaralý a v současnosti je k pojmenování tohoto projevu působení cizí moci používán právě termín dezinformační kampaň. Taková kampaň je jako projev informační války součástí hrozeb hybridních, kterým se věnuje zastřešující kapitola, a tedy jednou z nejvážnějších hrozeb zejména vzhledem k informační otevřenosti demokratických společností a silně omezeným možnostem státu založeného na principu vlády práva na takovou situaci reagovat.