Ačkoliv se krajně levicová scéna v České republice jeví na základě výročních zpráv Bezpečnostní informační služby i zpráv o extremismu Ministerstva vnitra ČR spíše jako marginální problém vnitřní bezpečnosti, rozhodli jsme se na toto téma podívat blíže, a to i proto, že nejen české, ale i mezinárodní zkoumání extremistického prostředí se aktuálně zaměřuje primárně na krajní pravici a islamisty, zatímco levicově extremistická scéna zůstává skryta v pozadí, ačkoliv má nesporný potenciál být mj. i nástrojem hybridního působení cizí moci.

Tento text neaspiruje na kompletní zmapování české krajně levicové scény, ale klade si za cíl přinést základní vhled do té části této struktury, jež je ve zprávách Ministerstva vnitra ČR označována jako „ortodoxně komunistická“, tudíž anarchistická scéna není předmětem zájmu tohoto článku. Zároveň platí, že text se nezaměřuje přímo na bývalou parlamentní stranu KSČM, ale cílí primárně na menší komunistické či radikálně socialistické subjekty, jež mohou být nicméně s KSČM propojeny nebo s ní mohou spolupracovat. Kritériem pro výběr zkoumaného subjektu je buď otevřeně přiznaná komunistická či radikálně socialistická orientace, popřípadě spolupráce a podpora komunistických či radikálně socialistických subjektů, a zároveň existence aktivity takového subjektu v současné době.

Zaznamenáno bylo třináct subjektů, z nichž tři (České mírové hnutí, Klub českého pohraničí a Ne základnám) lze vnímat spíše jako doplňky k subjektům jiným, ačkoliv existují samy o sobě, a jeden subjekt (KSČ21) již nejspíše není aktivní, ale je uveden pro doplnění kontextu subjektu KSČ. U všech těchto subjektů bylo sledováno několik obsahových kritérií. Zaprvé nás zajímal jejich přístup ke komunistické ideologii a zejména k jejím problematickým aspektům jako je revoluce, třídní boj, diktatura proletariátu etc. Dále jsme se dívali na vztah subjektů ke KSČM a také k předlistopadové KSČ, resp. k předlistopadovému režimu jako takovému. Posledním významným aspektem, který nás zajímal, byl vztah k Ruské federaci a vzhledem k aktuálnímu kontextu ruské invaze na Ukrajinu i reakce na tuto invazi. Kromě těchto obsahových kritérií jsme se dívali ještě čistě technicky na to, jakými kanály subjekty šíří svůj obsah.

Jak se ukázalo, pro všechny zachycené komunistické subjekty je podstatnou entitou KSČM, kterou je tak třeba chápat jako podstatný prvek českého ortodoxně komunistického ekosystému. Popisované subjekty lze nicméně rozdělit na skupinu těch, které KSČM, byť s výhradami, podporují či jsou ochotny s ní spolupracovat, a pak na skupinu těch, které jsou ke KSČM výrazně více kritické, ať už ji považují za příliš, nebo naopak nedostatečně radikální stranu. Dle této logiky budou subjekty níže děleny, uvedeny přitom budou v abecedním pořadí.

Z níže uvedeného shrnutí dále vyplývá, že česká komunistická scéna, byť ji lze rozdělit na dvě skupiny, je víceméně propojená a jednotlivé subjekty minimálně verbálně projevují ochotu vzájemně spolupracovat, v některých případech pak taková spolupráce reálně probíhá. Jedná se přitom z většiny o leninistické subjekty, které se verbálně hlásí k revoluční podstatě komunismu, ale zároveň si dávají víceméně pozor na výzvy či adoraci násilí, což však nic nemění na skutečnosti, že třeba Komunistický svaz mládeže (KSM) podporuje paramilitární uskupení Klub českého pohraničí.

Co se týče vztahu k minulosti a k ruské invazi na Ukrajinu, tak pro oba tyto aspekty platí, že převažuje snaha je minimálně bagatelizovat až omlouvat, ačkoliv se samozřejmě najdou i výjimky (Socialistická alternativa budoucnost či Socialistická solidarita). V případě vztahu k minulosti lze nalézt i přímou adoraci stalinismu, předlistopadové KSČ či politických procesů, v případě ruské invaze je tato podpora zdrženlivější, často zaznívá formální odsouzení, doplněné však o svalování viny na Západ a NATO, což lze hodnotit jako odpovídající duchu kremelské propagandy.

KOMUNISTICKÉ SUBJEKTY S POZITIVNÍM VZTAHEM KE KSČM

I. Konfrontace

Hnutí Konfrontace, objevující se rovněž pod názvem Marxistická Alternativa a reprezentované člověkem vystupujícím pod jménem M. Honcović, je údajně českou buňkou mezinárodní trockistické organizace International Marxist Tendency a na svých stránkách se hlásí k leninskému bolševismu a ke snaze svrhnout kapitalismus a vybudovat dělnický stát. Kromě svých stránek se toto hnutí veřejně prezentuje i na digitálních platformách, konkrétně na Facebooku (2,7 tisíc sledujících), kde kromě vlastní stránky bývá Konfrontace propagována i na stránce Antinacionalistická a Antikapitalistická Asociace (necelý 1 tisíc sledujících), a dále pak na YouTube (necelých 400 odběratelů). Kromě těchto kanálů pak organizace vydává magazín Konfrontace a agitační činnost provádí i na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy mezi studenty. Za pozornost stojí, že na svých účtech propagují rovněž činnost komunistické skupiny nazvané Signál, jež je popsána níže.

Ve vztahu k historii skupina glorifikuje V. I. Lenina a L. D. Trockého, omlouvá bolševický teror, chválí Velkou říjnovou socialistickou revoluci (dále jen VŘSR), podporuje koncept permanentní revoluce, ale kritizuje J. V. Stalina. Obecně lze říci, že Konfrontace podporuje bolševismus a mluví o revolučním boji. Ve vztahu k české historii pak neobhajuje invazi v roce 1968 a následnou normalizaci, zároveň ale omlouvá některé zločiny předlistopadového režimu a v citovaném textu uvádí, že cílem hnutí je vytvořit disciplinovanou kádrovou organizaci profesionálních revolucionářů, která se má ozbrojit a zaútočit. Na tomto místě je nutné podotknout, že jako zbraň zde Konfrontace uvádí marxistickou teorii, přičemž si dává pozor na to, aby otevřeně nevyzývala k násilí, ale zároveň kolem násilných prvků verbálně neustále krouží.

Z hlediska vztahu ke KSČM je u Konfrontace patrná ochota spolupracovat, nicméně zároveň KSČM kritizují za nízkou míru radikalismu (například zde, zde či zde). Představitelé Konfrontace by si sice dovedli představit být platformou fungující v rámci KSČM, ale momentálně stranu nevnímají jako dostatečně revoluční, tedy zajímavou. Se svolením KSČM nicméně provádí agitaci v rámci oficiálních akcí strany.

Co se týče vztahu Konfrontace k ruské invazi na Ukrajinu a k Ruské federaci obecně, tak Konfrontace nevystupuje otevřeně prorusky (Ruskou federaci označuje jako imperialistický blok či oligarchii), ale zároveň Ruskou federaci hájí před údajnou agresí Západu a NATO (například zde či zde), podporuje samostatnost samozvaných republik na východě Ukrajiny a demilitarizaci země. Konfrontace válku na Ukrajině odsoudila jen velmi mírně, ačkoliv kritizovala KSČM za podporu V. V. Putina, ale výrazně tvrději odsoudila českou zbrojní pomoc na Ukrajinu a zastává myšlenku, že marxisté musí primárně bojovat proti vlastní domácí buržoazní vládě.

II. Komunistický svaz mládeže

Komunistický svaz mládeže (KSM) patří zřejmě mezi nejznámější komunistická uskupení u nás, přičemž má navíc jasné a těsné vazby na KSČM. Do širšího povědomí veřejnosti se dostal kvůli svému rozpuštění v roce 2006, které ale bylo soudem zrušeno v roce 2010. Důvodem rozpuštění měly být programové pasáže, které vyzývaly k revolučnímu překonání kapitalismu. Ačkoliv současným předsedou je O. Kazík, známějším představitelem je bezesporu dlouholetý bývalý předseda M. Krajča, jenž je aktuálně místopředsedou KSČM a nechvalně proslul svou inklinací ke stalinistickému křídlu strany, přičemž se účastnil vzpomínkových akcí u hrobu K. Gottwalda. KSM pak dodnes podporuje jak Krajču, tak Gottwalda.

Kromě webových stránek, kde jsou často sdíleny pozvánky na akce KSČM, prezentuje KSM své myšlenky skrze Facebook (něco málo přes 3,2 tisíce sledujících) i YouTube (necelých 300 odběratelů), přičemž youtubový kanál, kde jsou často sdílena videa z akcí KSČM, je dalším důkazem propojení těchto subjektů, ačkoliv místy se objevuje kritika přílišné umírněnosti KSČM. Kromě KSČM propaguje KSM i další subjekty jako Signál (dříve se tento youtubový kanál jmenoval „Dva marxisti“), Ne základnám, České mírové hnutí a Klub českého pohraničí, přičemž těsně před ruskou invazí na Ukrajinu se KSM s těmito spolky účastnil, rovněž za přítomnosti některých politiků KSČM, protestu před pražským velvyslanectvím USA, kde Západ obvinily z údajné touhy vyvolat válku v Evropě.

KSM se hlásí k marxismu-leninismu a revolučním principům, glorifikuje Sovětský svaz, VŘSR a Stalina. Z hlediska české historie nevzpomíná KSM nostalgicky jen na Gottwalda, ale také na únorový převrat v roce 1948 jako takový. KSM dlouhodobě podporuje kremelský režim v Ruské federaci, ať již se jednalo o kauzu výbuchů muničních skladů ve Vrběticích nebo aktuálně o konflikt Ruské federace a Ukrajiny (například zde či zde). Přímo v kontextu ruské invaze na Ukrajinu pak KSM rovněž stojí za Ruskou federací, kdy Ukrajinu označil jako nacistickou, odsoudil vypnutí ruských státních médií na úrovni EU a protestoval proti českým zbrojním dodávkám na Ukrajinu.

Vedle jiných svých aktivit pak KSM explicitně podporuje zejména České mírové hnutí a Klub českého pohraničí. České mírové hnutí je formálně pacifistická organizace, která podporuje a propaguje aktivity KSČM, brojí proti NATO a jejím předsedou je Krajča. České mírové hnutí protestovalo proti odstranění sochy maršála I. S. Koněva a v kontextu ruské invaze na Ukrajinu kritizovalo NATO za údajnou eskalaci napětí a protestovalo proti zbrojním dodávkám na Ukrajinu. Klub českého pohraničí je paramilitární (na jejich webu lze nalézt fotky členů se zbraněmi a v uniformách) uskupení nejen bývalých členů pohraniční stráže, kdy na stránkách spolku lze nalézt jak omlouvání zločinů pohraniční stráže, tak glorifikaci předlistopadového komunistického režimu. Klub českého pohraničí podporuje akce KSČM a spolu s některými jejími politiky si připomíná například výročí VŘSR.

Klub českého pohraničí. Zdroj: klub-pohranici.cz.

III. Levá perspektiva

Levá perspektiva je formálně neaktivní spolek, jehož web je nicméně stále aktivní a obsah webu je šířen taktéž prostřednictvím Facebooku (přes 600 sledujících). Spolek se označuje za radikálně levicovou antikapitalistickou organizaci, která se hlásí k marxismu a k revolučním snahám po vzoru ruské či kubánské revoluce, dává si přitom pozor, aby nevyzýval přímo k násilí, přičemž hovoří o podpoře demonstrací, stávek, a dále neurčitě hovoří o „dalších opatřeních“ a neurčitě používá slovo „bojovat“.

K historii má Levá perspektiva podobný přístup jako KSM, staví se do linie stalinistických platforem a například oslavuje osobu Gottwalda. Co se týče KSM/KSČM, tak Levá perspektiva na svém webu sdílela komentář Krajči a na svém Facebooku sdílí příspěvky Českého mírového hnutí. Zástupci KSM se pak účastnili sjezdu Levé perspektivy, kde Levá perspektiva sice označila KSČM za málo radikální, ale zároveň projevila vůli s touto stranou spolupracovat. Kromě této spolupráce Levá perspektiva organizuje pravidelně tzv. Antikapitalistický kemp, kterého se v minulosti kromě zástupců KSČM, KSM a Českého mírového hnutí účastnili také zástupci Konfrontace a Socialistické solidarity.

Co se týče vztahu k Ruské federaci, tak levá perspektiva dlouhodobě vydává texty kritizující NATO či Západ a odpovídající kremelským propagandistickým narativům. V kontextu ruské invaze na Ukrajinu pak Levá perspektiva vydala texty (například zde a zde), jež invazi sice odsuzují, ale zároveň za ni dávají vinu údajně agresivnímu NATO, kritizují české zbrojní dodávky a volají po svržení domácí buržoazní vlády.

IV. Společnost česko-korejského přátelství Pektusan

Spolek Pektusan představuje v českém prostředí jistou anomálii, neboť toto uskupení se hlásí primárně k severokorejskému pojetí socialismu a na svých stránkách propaguje severokorejskou vládní ideologii čučche. Předsedou spolku je J. Servista, ale známější tváří Pektusanu je L. Vrobel, člen KSČM, který totalitární KLDR považuje za nejpokrokovější zemi světa.

Pektusan má Facebook (přes 300 sledujících), kde sdílí jak přednášky svých členů o KLDR, tak oficiální severokorejskou propagandu. Vzhledem ke svému velmi úzkému ideovému zaměření spolek oficiálně neřeší Ruskou federaci nebo aktuální dění na Ukrajině. Spolek sice nemá vlastní youtubový kanál, ale jeho obsah na svém kanálu šíří Krajča. Tento obsah pak přímo šíří i samotná KSČM, která rovněž organizuje některé přednášky Pektusanu.

V. Signál

Již výše zmíněný Signál je pozoruhodný tím, že jde primárně o youtubový kanál (přes 150 odběratelů), který se taktéž propaguje na videoherní platformě Discord. Kanál je propagován KSM a dle všeho se dříve jmenoval „Dva marxisti“, přičemž dva tvůrci tohoto obsahu, z toho jeden se silným východním přízvukem, vystupují pod přezdívkami Bumam a Gluhov. Signál podporuje stalinistické křídlo KSČM a kritizuje bývalé vedení V. Filipa, ale obecně se přímo nebrání spolupráci s KSČM (například zde či zde).

Signál se hlásí k tradičnímu marxismu-leninismu, odmítá moderní levici (neomarxismus) i trockismus, dále glorifikuje Sovětský svaz, označuje jej za demokratičtější než tehdejší USA, podporuje vyvlastňování i diktaturu proletariátu, a rovněž uvádí, že je třeba revoluci dělat „razantně“ a nepřátele revoluce „ztrestat“ (například zde). Z hlediska české historie pak Signál obhajuje vládu Gottwalda, bagatelizuje politické procesy v 50. letech a schvaluje normalizaci.

Co se týče tématu ruské invaze na Ukrajinu, tak kanál Ukrajinu označoval za fašistickou zemi ve vleku USA, v níž byla občanská válka, a ačkoliv invazi jako takovou odsoudil jako projev ruského imperialismu, tak zároveň podpořil kremelský propagandistický narativ, že Ruská federace byla vyprovokována agresí NATO a USA.

KOMUNISTICKÉ SUBJEKTY BEZ POZITIVNÍHO VZTAHU KE KSČM

I. Komunistická strana Československa

Komunistická strana Československa (KSČ) byla ve své obnovené podobě založena v roce 1995 a plně se hlásí k tradici předlistopadové KSČ. Jedná se o stranu hlásící se k marxismu-leninismu a kritizující KSČM kvůli údajně nízké míře radikalismu, ačkoliv údajně spolupracuje s některými konkrétními politiky strany. Z citovaného rozhovoru z roku 2014 pak vyplývá, že strana je silně proruská, Putina považuje za záruku míru, a naopak vytrvale kritizuje Západ. Za pozornost rovněž stojí, že KSČ podporuje severokorejský režim. Svůj obsah nešíří prostřednictvím digitálních platforem, vydává nicméně noviny Československý komunista/Jiskra.

V roce 2014 se z KSČ odštěpila KSČ21, jejíž základ tvořili kromě nespokojených členů KSČ i bývalí členové KSČM. Na rozdíl od KSČ již dnes KSČ21 nejspíše není aktivní, jednalo se nicméně o marxistickou organizaci glorifikující Gottwalda a Stalina a hlásící se k předlistopadové KSČ a tradici únorového komunistického převratu, pro kterou byla KSČM rovněž málo radikální, ačkoliv rovněž spolupracovali s politiky jako M. Semelová nebo S. Grospič. Za pozornost taktéž stojí, že KSČ21 podporovala ruský motorkářský gang Noční vlci, který má vazby na Kreml.

II. Rudý prapor

Rudý prapor je organizace hlásící se k marxismu-leninismu, jejíž předsedou je V. Čermák, a jež se hlásí ke společenské změně směrem k socialismu a komunismu, přičemž hovoří o revoluční změně a podporuje jak vedoucí úlohu dělnické třídy, tak i třídní boj. Organizace se odkazuje k předlistopadové KSČ a kritizuje KSČM za to, že se údajně rozešla se svou minulostí, kterou Rudý prapor považuje za pozitivní. V tomto kontextu jsou procesy v 50. letech organizací popisované jako sice rozporné, ale v dobovém kontextu logické a nevyhnutelné. KSČM je považována za nekomunistickou stranu s komunistickým názvem, nicméně Rudý prapor si dovede představit, že by jako platforma sjednotil i pravověrné marxistické leninisty, kteří uvnitř KSČM ještě jsou.

Co se týče aktuální ruské invaze na Ukrajinu, tak dle Rudého praporu leží vina za současnou situaci na rozpínavosti NATO a USA (například zde, zde či zde). K tomuto tématu pak Rudý prapor sdílí jak videa typického představitele kvazi-mediální scény M. Svatoše, tak i oficiální projevy Putina. Za pozornost také stojí, že Rudý prapor má youtubový kanál, na kterém je jediné video, konkrétně více jak dva roky stará zdravice slovenského poslance Ľ. Blahy, který aktuálně omlouvá Ruskou federaci a za její agresí vůči Ukrajině vidí západní imperialismus.

III. Socialistická alternativa budoucnost

Socialistická alternativa budoucnost představuje v tomto výčtu druhou anomálii, neboť se jedná o trockistickou organizaci, která otevřeně kritizuje stalinismus, represivní režimy v Ruské federaci a Čínské lidové republice a odmítá podporovat KSČM, kterou označuje za stalinistickou. Socialistická alternativa budoucnost taktéž odsoudila ruskou invazi na Ukrajinu a Putina označila za diktátora, nicméně zároveň je třeba zmínit, že volá po vzniku radikálního levicového politického hnutí, které bude revolučním socialistickým prvkem, odmítá členství České republiky v EU a NATO a požaduje stažení NATO z Evropy. Organizace prosazuje své myšlenky jak skrze prakticky irelevantní YouTube (kolem desíti odběratelů), tak skrze Facebook (přes 550 sledujících), kde se profiluje jako feministické a environmentální hnutí.

IV. Socialistická solidarita

Socialistická solidarita je organizace hlásící se k marxismu-leninismu, jejímiž klíčovými osobami jsou J. Májíček a M. Štaffek, a která kritizuje KSČM, neboť ta údajně není marxistickou stranou. Ve vztahu ke KSČM pak Socialistická solidarita kritizovala i její politickou praxi a obecně odmítá stalinismus, ve vztahu k historii pak lze říci, že kritizuje invazi v roce 1968. Co se týče vztahu k Ruské federaci, tak Socialistická solidarita odsoudila ruskou invazi na Ukrajinu jako „neospravedlnitelný akt imperialismu“, ale zároveň těsně před invazí obvinila USA a EU z imperialismu, který údajně eskaloval konflikt i celou krizi.

Socialistická solidarita se označuje za revoluční hnutí, které ale respektuje institut voleb, přičemž aktuální produkce i na Facebooku (přes 3 tisíce sledujících) a YyouTube (asi 1,3 tisíc odběratelů) naznačuje, že nejde o úplně radikální hnutí, které momentálně značně inklinuje k feminismu a enviromentalismu. Na druhou stranu je však třeba zmínit existenci rozhovoru se Štaffkem, v němž tento zástupce Socialistické solidarity sice odmítá obecně teror a represe spojené s předlistopadovým režimem, ale zároveň se kategoricky nevymezuje vůči násilné povaze socialistické revoluce, resp. k násilí vyjadřuje jistou míru tolerance, byť si dává pozor na formulaci.

Co se týče spolupráce s dalšími komunistickými subjekty, tak jak bylo výše zmíněno, zástupci Socialistické solidarity se účastní Antikapitalistického kempu, zároveň lze dohledat, že dříve byl členem Socialistické solidarity i M. Honcović, který aktuálně vede Konfrontaci (například zde a zde). Jako zajímavější a důležitější propojení pak je skutečnost, že J. Májíček tvoří spojnici na hnutí Ne základnám.

Ne základnám vznikla v roce 2006 jako protestní skupina proti postavení amerického radaru v Brdech, přičemž v médiích se objevily spekulace, že mohla být financována z Ruské federace. V roce 2015 se znovu aktivizovala proti průjezdu amerického vojenského konvoje přes Českou republiku. Za pozornost stojí rovněž to, že Ne základnám na své úvodní stránce propaguje kvazi-médium Czech Free Press, sdílí a podporuje aktivity KSČM a aktuálně protestuje proti dodávkám zbraní na Ukrajinu. Ne základnám tak tvoří zajímavou spojnici Socialistické solidarity na tu část komunistického hnutí, která podporuje KSČM a Ruskou federaci.

KOMENTÁŘ

V ČR existuje vitální a vzájemně propojená komunistická scéna, jejíž mediální dosah je sice značně omezen, nicméně nelze pominout, že se v tomto okruhu pohybují i značně radikální jedinci, jejichž názory lze hodnotit jako extremistické. Ačkoliv se drtivá většina těchto organizací a hnutí považuje za „radikální“ či „revoluční“ a tolerantně pohlíží na současné i historické autoritářské režimy, z hlediska stability demokratického systému nejspíše nepředstavují přímou hrozbu, ačkoliv nelze pominout, že zde existují vazby jak na paramilitární uskupení, tak na stranu KSČM, jež byla ještě nedávno stranou parlamentní a měla tedy vliv minimálně na legislativní proces.

Potenciální hrozba těchto subjektů pramení z jejich z podstaty zakořeněné protizápadní a v mnoha případech proruské orientace, která je manifestována sdílením narativů odpovídajícím kremelské propagandě, což se zcela jasně projevilo na přístupu těchto subjektů k ruské invazi na Ukrajinu. V případě mnoha z těchto subjektů šlo navíc jen o pokračování dlouhodobé podpory kremelského vlivového působení. Zároveň je v tomto kontextu třeba připomenout, že tyto subjekty jsou ochotné spolupracovat i s klasickými kvazi-mediálními projekty.