Právní úprava oblasti obecní policie po 1. lednu 2009
- Základní principy novely zákona o obecní policii a změn dalších zákonů
- Obsah vybraných ustanovení novely zákona o obecní policii a změn některých dalších zákonů
Obsah vybraných ustanovení novely zákona o obecní policii a změn některých dalších zákonů přímo souvisejících s problematikou obecní policie
ZÁKON O OBECNÍ POLICI
Spolupráci obcí, státních orgánů a orgánů kraje upravuje například § 13 zákona o obcích. Nově je rovněž spolupráce obce a Policie ČR v oblasti zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku upravena v § 16 zákona o policii (koordinační dohody), které jsou kvalitativně novým nástrojem spolupráce organizačních článků policie určených policejním prezidentem (tj. zejména místně příslušných základních útvarů) a obcí, potažmo jejich orgánů. Koordinační dohoda umožní zmíněným subjektům stanovit podíl na zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku na území obce, spolu s potřebnými nástroji a prostředky včetně možnosti jejich společného sdílení.
Koordinační dohody budou uzavírány bez ohledu na skutečnost, zda obec má či nemá zřízenou obecní policii. Cílem těchto dohod není založení, změna nebo rušení práv či povinností v oblasti veřejného práva, ale koordinace plnění úkolů policie v oblasti veřejného pořádku s plněním působnosti obcí v oblasti místních záležitostí veřejného pořádku. Dohoda nijak nezbavuje Policii ČR odpovědnosti, kterou má ze zákona.
Z pohledu zákona o obecní policii před jeho poslední novelou, tento neupravoval, v jakém rozsahu obecní policie a Policie ČR spolupracovaly. Z hlediska právní jistoty všech zúčastněných stran se proto nově stanoví základní právní rámec jejich spolupráce tak, aby na obou stranách nedocházelo k vyžadování „nadstandardní“ součinnosti a spolupráce, případně ke vzniku pozitivních a negativních kompetenčních sporů (k tomu i komentář k § 2).
Obecní policie zabezpečuje místní záležitosti veřejného pořádku v rámci působnosti obce. Z hlediska místní působnosti může tedy strážník plnit své úkoly pouze na území obce, která zřídila obecní policii. Z této zásady existuje již dnes výjimka, protože podle § 3a zákona o obecní policii může obec, která nezřídila obecní policii, uzavřít v rámci jednoho kraje s obcí, která tak učinila, veřejnoprávní smlouvu za účelem plnění úkolů obecní policie mimo „domovskou“ obec.
Vzhledem k tomu, že do novely zákona o obecní policii byly zapracovány nové § 3b, § 3c a § 17b, které řeší další formu spolupráce obcí při některých krizových stavech formou použití strážníků v taxativně stanovených případech i mimo obec, která obecní policii zřídila, respektive oprávnění převézt povinnou osobu podle tabákového zákona mimo obec k lékařskému vyšetření či do záchytné stanice, dochází tak k dalšímu rozšíření místní působnosti obecní policie. Proto zákon o obecní policii obsahuje generální zákonnou licenci k takovému postupu.
Zaměstnanci obce zařazení do obecní policie - § 1a
Legislativní zkratka „strážník“ použitá v zákoně o obecní policii, před nabytím účinnosti jeho poslední novely, neumožňovala ve vztahu k zaměstnancům obce zařazeným k obecní policii jednoznačné rozlišení „strážníků bez platného osvědčení o splnění stanovených odborných předpokladů“ (dále jen „osvědčení“) a „strážníků s platným osvědčením“. V praxi tento fakt znamenal, že osoby se mohly obracet se žádostmi o pomoc na všechny strážníky, tj. i na ty, kteří neabsolvovali školení, výcvik k používání donucovacích prostředků a oprávnění podle zákonů a nesložili před zkušební komisí Ministerstva vnitra zkoušku z odborné způsobilosti. Přitom oprávnění k výkonu povinností a oprávnění podle zákona o obecní policii a jiných právních předpisů je svěřeno pouze strážníkovi, který má platné osvědčení.
Od 1. ledna 2009 tedy pouze strážník bude oprávněn nosit v pracovní době na veřejnosti stejnokroj strážníka a pouze na strážníka se budou osoby obracet se žádostí o pomoc.
Osoba, která je v pracovním poměru k obci, splňuje všechny ostatní předpoklady jako strážník, prochází školením a výcvikem a dosud nesložila výše uvedenou zkoušku a nemá osvědčení, se nadále bude označovat jako čekatel. Do doby ukončení školení a výcviku bude čekatel zařazen, ve smyslu nařízení vlády č. 469/2002 Sb., kterým se stanoví katalog prací a kvalifikační předpoklady a kterým se mění nařízení vlády o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „katalog prací“), do 5. platové třídy („ 1. Provádění úkonů při ochraně veřejného pořádku, osob, majetku a zařízení v obci podle přesně stanovených postupů do doby ukončení školení a odborného výcviku“). Ministerstvo vnitra iniciovalo změnu předmětného nařízení (s odkazem na tři výše zmíněné „kategorie“ zaměstnanců obce zařazené do obecní policie) u věcného gestora předmětné právní úpravy (Ministerstvo práce a sociálních věcí). Ministerstvem práce a sociálních věcí bylo přislíbeno, že návrh Ministerstva vnitra bude v dohledné době zapracován do zcela nové právní normy.
Dále je nutno reagovat na skutečnost, že v rámci obecní policie, zejména ve větších městech, jsou do obecní policie zařazeni i další zaměstnanci, kteří nejsou strážníky a zajišťují technicko hospodářské, obslužné a doplňkové činnosti tohoto orgánu obce, které nevyžadují realizaci povinností a oprávnění strážníka (např. technická obsluha kamerového systému, osoby provozující fyzické přiložení a odstranění technických prostředků k zabránění odjezdu vozidla apod.). Tito zaměstnanci logicky nemusí splňovat všechny podmínky pro vznik a trvání pracovního poměru, jako je tomu u uchazeče o zaměstnání strážníka, respektive čekatele a strážníka.
Úkoly obecní policie - § 2
S ohledem na zásady právního řádu České republiky, právní jistoty fyzických a právnických osob musí být úkoly obecní policie stanoveny taxativně. Tím se zamezí tomu, aby obecní policie, respektive strážník při výkonu svých povinností a oprávnění podle zákona o obecní policii nebo podle jiných zákonů překročil svoji kompetenci.
Řízení obecní policie - § 3 a § 4 odst. 2
Od 1. ledna 2009 se otvírá prostor pro zastupitelstvo obce, respektive radu obce k tomu, aby některé úkoly při řízení obecní policie byly přeneseny na určeného strážníka. Přitom se nemusí jednat pouze o řízení činnosti obecní policie v „terénu“ při provádění zákroků, úkonů nebo jiných opatření podle zákona, ale i o zastupování obce v pracovněprávních vztazích čekatelů, strážníků a jiných zaměstnanců obce zařazených do obecní policie.
Veřejnoprávní smlouvy v oblasti obecní policie - § 3a, § 3b a § 3c obecně
Veřejnoprávní smlouvy uzavírané podle zákona o obecní policii jsou specifickými veřejnoprávními smlouvami, které se svým obsahem určitým způsobem liší od projevů vůle obcí ve smyslu zákona o obcích, resp. správního řádu.
Zákon o obcích do 31. prosince 2005 obsahoval obecná ustanovení, kterými se řídily i veřejnoprávní smlouvy uzavírané podle zákona o obecní policii. S účinností nového správního řádu, tj. od 1. ledna 2006 víceméně kompletní úpravu veřejnoprávních smluv obsahuje právě tento zákon. S ohledem na výše uvedené bylo proto ze zákona o obecní policii vypuštěno ustanovení odkazující na zákon o obcích.
K § 3a odst. 2
Podle právní úpravy platné před přijetím novely zákona o obecní policii, byl souhlas krajského úřadu s veřejnoprávní smlouvou uzavíranou podle zákona o obecní policii podmínkou její platnosti. S ohledem na ustanovení správního řádu (viz níže), bude krajský úřad napříště vydávat souhlas k uzavření nebo změně předmětné smlouvy (z důvodu zamezení vzniku eventuálního protiprávního stavu), nikoliv však k jejímu ukončení.
K § 3b a § 3c
Nově se zakládá oprávnění starostů uzavřít, v případě vyhlášení vyjmenovaných krizových stavů, veřejnoprávní smlouvu o jednostranném nebo vzájemném „poskytnutí“ strážníků (v případě, že smluvní obce zřídily obecní policie). Nadále tedy nezáleží na tom, zda „žádající“ obec má či nemá zřízenu obecní policii a zda se smluvní obce nacházejí na území jednoho kraje či nikoliv.
Zároveň se stanoví základní náležitosti těchto smluv a dále se vytváří prostor k tomu, aby se starostové mohli podle potřeby dohodnout i o technických aspektech vzájemné spolupráce.
Z objektivních důvodů je nutno obcím ponechat možnost volby, kdo bude činnost poskytnutých strážníků řídit. Starosta obce, na jejímž území byl vyhlášen krizový stav, nemusí mít vždy dostatek času a prostoru pro to, aby jejich činnost řídil. V takovém případě se starostové dotčených obcí mohou dohodnout, že řídícím subjektem může být teoreticky starosta obce, která poskytla strážníky, ale prakticky spíše určený strážník (viz § 3 odst. 2) obecní policie postižené obce (pokud tato byla zřízena) nebo určený strážník obecní policie obce, která poskytla strážníky.
Předpoklady pro výkon zaměstnání strážníka - § 4 odst. 1
S odkazem na nová ustanovení § 1a odst. 1 dochází k rozšíření stanovených předpokladů osoby pro výkon zaměstnání strážníka, které jsou upraveny tak, aby odpovídaly jeho oprávněním a povinnostem vyplývajícím ze zákona o obecní policii, případně z jiných právních předpisů.
Spolehlivost byla zařazena mezi základní předpoklady vzniku, trvání, respektive skončení pracovního poměru dotčených osob, protože do doby přijetí novely zákona o obecní policii neměl tento institut prakticky žádný význam. Strážník jako veřejný činitel musí mít dobrou pověst a svým chováním v pracovní i mimopracovní době přispívat k reprezentaci obce. Zároveň je však třeba, z pohledu právní jistoty uchazeče o povolání strážníka, čekatele a strážníka na straně jedné a obce na straně druhé, taxativně vymezit protiprávní jednání nižší společenské nebezpečnosti, která jsou neslučitelná s povoláním strážníka.
Ministerstvo vnitra zastává názor, že strážník (veřejný činitel), který je oprávněn výrazně zasahovat do práv a svobod třetích osob, musí být rovněž po všech stránkách vyspělý (fyzicky, ale zejména mentálně). Proto se věková hranice stanovená na 21 let jeví jako optimální (stejný věk je mimo jiné vyžadován i v případě volebního práva, ustanovení rybářské, lesní stráže, stráže přírody, získání zbrojního průkazu skupiny „D“).
Stanovení stupně dosaženého vzdělání strážníka odpovídá katalogu prací.
Bezúhonnost strážníka - § 4a odst. 1 až 3
Bezúhonnost jako jedna z nejdůležitějších podmínek vzniku a trvání pracovního poměru v oblasti obecní policie je v novele zákona o obecní policii vymezena nově. Právní konstrukce bezúhonnosti respektuje specifické způsoby řízení (odklony) podle trestního řádu.
Podkladem pro posouzení bezúhonnosti uchazeče o povolání strážníka bude i nadále výpis z Rejstříku trestů, ve kterém ovšem nejsou uvedeny skutečnosti týkající se zahlazení trestu nebo amnestie vyhlášené prezidentem republiky. Vedle toho, v některých případech, dalším podkladem bude i čestné prohlášení strážníka v případech, kdy výpis z Rejstříku trestů určité informace nemůže objektivně obsahovat.
Zároveň je uchazeči o povolání strážníka, čekateli a strážníkovi uložena oznamovací povinnost ve vztahu k okolnostem vylučujícím bezúhonnost z důvodu eliminace případného časového prodlení v souvislosti se zahájením trestního stíhání.
Pro případ porušení povinností povinných osob (viz výše) se zavádí i forma sankcí (viz § 28).
Spolehlivost strážníka - § 4b
Stanovení skutkových podstat přestupků a nečestných jednání dotčených osob pokrývá ty oblasti, které jsou neslučitelné s výkonem zaměstnání strážníka, respektive se vznikem pracovního poměru čekatele. Jednoznačné stanovení protiprávních jednání vylučujících spolehlivost přispívá k právní jistotě zaměstnanců obce zařazených k obecní policii, obce i Ministerstva vnitra při rozhodování o odnětí osvědčení.
Spolehlivost prokazuje uchazeč o povolání strážníka zaměstnavateli čestným prohlášením, které nesmí být starší 3 měsíců.
Zároveň jsou stanoveny případy, kdy je čekatel nebo strážník povinen sdělit osobě, která obec zastupuje v pracovněprávních vztazích strážníků (§ 4 odst. 2), skutečnosti, které ve svém důsledku mohou (ale nemusejí) způsobit ztrátu spolehlivosti těchto osob. Zároveň se stanoví, jaké doklady je nutno ke zmíněným oznámením přiložit, aby věc mohla být obcí objektivně posouzena.
Zdravotní způsobilost strážníka - § 4c
Na základě zákonného zmocnění zpracovalo Ministerstvo vnitra vyhlášku o zdravotní způsobilosti uchazeče o zaměstnání strážníka, čekatele a strážníka obecní policie, která obsahuje seznam tělesných a duševních vad, nemocí nebo stavů, které vylučují zdravotní způsobilost uchazeče o zaměstnání strážníka, čekatele nebo strážníka pro výkon zaměstnání, obsah a termíny lékařských vyšetření a dobu platnosti posudku o zdravotní způsobilosti. Výše zmíněná vyhláška byla publikována ve Sbírce zákonů pod č. 444/2008 Sb.
Podle této vyhlášky se lékařským vyšetřením k posouzení zdravotní způsobilosti uchazeče o zaměstnání strážníka, čekatele nebo strážníka rozumí lékařská prohlídka, která se provádí před vstupem do zaměstnání, v jeho průběhu, při jeho ukončení a v mimořádných případech. V souladu s ustanovením § 8 vyhlášky musí být periodická prohlídka čekatele nebo strážníka, který je ke dni nabytí účinnosti této vyhlášky v pracovním poměru k obci, provedena nejpozději ve lhůtě do tří let ode dne nabytí účinnosti této vyhlášky.
Není-li uchazeč o zaměstnání strážníka nebo čekatel zdravotně způsobilý, nemůže se stát strážníkem. Přestane-li strážník splňovat podmínky zdravotní způsobilosti, Ministerstvo vnitra mu v souladu s ustanovením § 5 odst. 1 písm. c) zákona o obecní policii odejme osvědčení o splnění stanovených odborných předpokladů. Přitom obec může podle § 5a odst. 1 zákona o obecní policii strážníka převést k výkonu práce čekatele nebo jiného zaměstnance obce ode dne zahájení správního řízení o odnětí osvědčení, a to až do doby nabytí právní moci rozhodnutí ve správním řízení. Další postup obce se bude řídit jako jakýkoliv jiný pracovně právní vztah ustanoveními zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů – k tomu dále viz komentář k § 4d odst. 8 a § 5a.
Odborná způsobilost strážníka - § 4d odst. 1
Postavení obecní policie, značně rozsáhlá, široce pojatá a neustále se rozšiřující oprávnění strážníka a dynamický vývoj právního řádu České republiky vyžadují nutnost automatického vstřebání některých postupů a konání strážníka založené mimo jiné na jednotném, kvalitním, soustavném a opakujícím se školení a výcviku čekatele, respektive strážníka, jakož i na opětovném ověřování jeho odborné způsobilosti včetně schopnosti aplikace získaných teoretických poznatků v praxi.
Tento proces navazující na dosavadní pozitivní zkušenosti bude stejně jako v minulosti svěřen Ministerstvu vnitra přímo zákonem, nikoliv podzákonným právním předpisem (vyhláškou), a to z důvodu dodržení principů právního pořádku České republiky.
Přihlašování ke zkoušce odborné způsobilosti - § 4d odst. 2 až 4
Obce budou i nadále podávat přihlášku ke zkoušce pro čekatele nebo strážníka, zabezpečovat jejich školení, a to buď prostřednictvím školících zařízení obecní policie nebo školících zařízení s akreditací Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Tato konstrukce odpovídá tomu, že tento proces je možno v prvotní fázi považovat za rekvalifikační kurz a je zcela v souladu s ustanoveními zákoníku práce, konkrétně § 227 až 235.
Ministerstvo vnitra bude v dané oblasti i nadále provádět zejména tyto činnosti:
- příprava věcných návrhů právních předpisů stanovících odborné předpoklady strážníků, včetně zkušebních otázek pro písemnou a ústní část zkoušky,
- jmenování zkušebních komisařů z řad zaměstnanců Ministerstva vnitra, příslušníků a zaměstnanců Policie ČR a odborné veřejnosti,
- vytváření zkušebních komisí k jednotlivým zkouškám,
- přijímání přihlášek obcí ke zkouškám,
- určování termínů a míst konání zkoušek,
- zpracovávání výsledků zkoušek, vedení dokumentace o jejich průběhu včetně protokolů o zkoušce a archivace těchto materiálů,
- vydávání osvědčení.
Výcvik strážníka k používání donucovacích prostředků a realizaci oprávnění podle zákona může na základě příslušné dohody provést pro obec Policie ČR nebo školící zařízení podle § 4d odst. 4.
Podle zákona o obecní policii je strážník povinen vykonat, na rozdíl od školení podle § 4d odst. 3, pouze jeden výcvik. Odpovědný zástupce obce respektive osoba, která řídí obecní policii, na přihlášce ke zkoušce potvrdí, že čekatel, strážník, absolvovali (absolvují do data konání zkoušky) předmětný výcvik. Nicméně obcím, které odpovídají za výcvik strážníka, se doporučuje, aby schopnosti strážníka používat donucovací prostředky a provádět oprávnění podle zákona byly pravidelně obnovovány a ověřovány.
Opakování zkoušky odborné způsobilosti - § 4d odst. 8
Ministerstvo vnitra se v praxi setkává s případy, kdy strážník opakovaně neuspěje u zkoušky, tj. vyčerpá všechny opravné termíny a obec jej bezprostředně po poslední neúspěšné zkoušce bez jakýchkoliv problémů přihlásí k „novému“ zkušebnímu procesu. Proto nadále v případě, že čekatel nebo strážník ani při druhém opakování zkoušky neuspějí, Ministerstvo vnitra stanoví termín další zkoušky nejdříve po uplynutí 12 měsíců ode dne konání poslední neúspěšné zkoušky. Do této doby je věcí obce, na jaké pracovní místo svého zaměstnance zařadí [čekatel, jiný zaměstnanec podle § 1a odst. 1 písm. c) – viz § 5a odst. 3], případně zda s ním ukončí pracovní poměr apod.
Přezkoumávání odborné způsobilosti - § 4d odst. 9
I podle zákona o obecní policii před jeho poslední novelizací byla ztráta odborné způsobilosti strážníka důvodem pro odnětí osvědčení, avšak zákonodárce nestanovil, kdo a jak má odbornou nezpůsobilost ověřit. Proto od 1. ledna 2009 je Ministerstvo vnitra oprávněno přezkoumat odbornou způsobilost strážníka za zákonem stanovených podmínek.
Vyhláška o odborné způsobilosti - § 4d odst. 10
Podrobnosti k tomuto ustanovení jsou uvedeny ve vyhlášce Ministerstva vnitra č. 418/2008 Sb., kterou se provádí zákon o obecní policii [viz poslední část tohoto komentáře].
Vydávání osvědčení o odborné způsobilosti - § 4e odst. 1
Před účinností novely zákona o obecní policii, respektive nové prováděcí vyhlášky, bylo osvědčení zasíláno příslušným krajským úřadem jenom zaměstnavateli strážníka (obci), a to i přesto, že byla ověřována odborná způsobilost strážníka.
Nadále bude osvědčení pro celou Českou republiku vydávat pouze Ministerstvo vnitra strážníkovi na tři roky. Osvědčení dokládá odbornou způsobilost strážníka.
Pokud strážník po úspěšném vykonání zkoušky předloží tajemníkovi zkušební komise (zástupce Ministerstva vnitra) kolkovou známku příslušné hodnoty (v současné době jde o kolkovou známku v hodnotě 1000 Kč), bude mu přímo na místě vystaveno osvědčení. Převzetí osvědčení potvrdí strážník svým podpisem.
Pokud strážník po úspěšném vykonání zkoušky nepředloží kolkovou známku příslušné hodnoty, osvědčení mu nebude vydáno. Poté, kdy Ministerstvo vnitra obdrží správní poplatek, bude osvědčení zasláno prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu trvalého pobytu strážníka uvedenou v přihlášce ke zkoušce.
Pokud čekatel nebo strážník zkoušku úspěšně nevykoná, zašle Ministerstvo vnitra obci, která je jeho zaměstnavatelem, protokol o zkoušce s vyznačením této skutečnosti.
Strážník, který získal osvědčení toto předloží svému zaměstnavateli za účelem:
1) prokázání své odborné způsobilosti,
2) zařazení kopie osvědčení do personálního spisu.
K § 4e odst. 2
V tomto ustanovení se strážníkovi nepřímo ukládá povinnost dbát na to, aby údaje v jeho osvědčení byly aktuální. Pokud dojde ke změně údajů obsažených v tomto ustanovení, vydá Ministerstvo vnitra do 15 dnů ode dne jejich oznámení nové vyhotovení osvědčení se zanesením příslušných změn. Jedná se pouze o formálně technický úkon, který nemá žádný vliv na dobu platnosti původně vydaného (opravovaného) osvědčení.
Odnětí osvědčení - § 5
Z důvodu právní jistoty čekatele, strážníka a zaměstnavatele v oblasti pracovněprávních vztahů se jednoznačně stanoví případy, kdy Ministerstvo vnitra osvědčení odejme. Tento akt následně umožní zaměstnavateli skončit pracovní poměr strážníka podle zákoníku práce. Dále jsou stanoveny i případy, kdy platnost osvědčení zaniká přímo ze zákona.
Stejně jako dříve bude osvědčení odnímáno ve správním řízení, protože v daném případě je rozhodováno o právech, právem chráněných zájmech a povinnostech strážníka.
Problematický institut pozastavení platnosti osvědčení se od 1. ledna 2009 ze zákona o obecní policii vypouští.
Doposud činilo značné problémy posoudit, jaký časový úsek a jaké okolnosti lze považovat za případy spadající pod pojem „bezprostředně“. Do doby účinnosti novely zákona o obecní policii totiž platnost osvědčení nezanikala, navazoval-li na skončený pracovní poměr strážníka bezprostředně znovu pracovní poměr strážníka.
Z důvodu právní jistoty strážníka, zaměstnavatele a Ministerstva vnitra v budoucnu se proto stanoví časový úsek (3 měsíce), kdy po skončení pracovního poměru strážníka osvědčení nezaniká. V tomto směru je třeba respektovat i otázku související s případnými problémy spojenými s hledáním nového místa strážníka například v jiné obci.
Převedení strážníka na jinou práci - § 5a
Obec nedisponovala doposud možností převést strážníka na jinou práci s výjimkou případů uvedených v § 41 zákoníku práce. V souvislosti se spácháním trestného činu strážníka je podmínkou pro takový postup, aby proti němu bylo zahájeno trestní řízení pro podezření z úmyslné trestné činnosti spáchané při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním ke škodě na majetku zaměstnavatele, a to na dobu do pravomocného skončení trestního řízení.
S ohledem na nové vymezení bezúhonnosti strážníka a s přihlédnutím k tomu, že převedení strážníka na jinou práci (například do obecního úřadu) může být v praxi spojeno s nepřekonatelnými problémy (například neexistence pracovního místa, na které je možno strážníka převést), zavádí se pro potřebu zákona o obecní policii další forma zamezení výkonu povinností a oprávnění strážníka, pokud je důvodné podezření z nezpůsobilosti k výkonu tohoto zaměstnání.
Případy možného převedení na výkon práce čekatele nebo jiného zaměstnance obce zahrnují všechny negativní situace včetně těch, kdy je zahájeno správní řízení o odnětí osvědčení podle § 5 odst. 1 a 2. Nelze připustit, aby úkoly obecní policie plnil strážník, jehož případný nedostatek důvěryhodnosti by mohl poškodit obec, respektive obecní policii.
Na druhé straně, pokud se neprokáží důvody zakládající ztrátu bezúhonnosti, respektive pro odejmutí osvědčení, obec převede strážníka zpět k výkonu práce strážníka. Plat strážníka se doplatí za dobu, po kterou byl převeden k výkonu práce čekatele nebo jiného zaměstnance obce.
Obdobně je nutno upravit postup obce v případě, kdy strážník úspěšně neabsolvuje výcvik nebo druhé opakování zkoušky podle § 4d odst. 8 a 9 a to do doby, kdy Ministerstvo vnitra stanoví termín zkoušky, respektive do doby úspěšného splnění zkoušky.
Pomoc strážníka - § 6 odst. 3
V tomto ustanovení je jednoznačně určeno, jakou pomoc mohou osoby od strážníka požadovat. Každý musí respektovat, že od strážníka může požadovat pomoc jen v takovém rozsahu, který odpovídá míře vyškolení a vycvičení strážníka a jemu zákonem stanovených povinností a oprávnění.
Provedení zákroku strážníkem
§ 7 odst. 1
S přihlédnutím k tomu, že řada úkolů obecní policie vyplývá, vedle zákona o obecní policii, i z řady dalších právních norem (např. zákon o silničním provozu, tabákový zákon), je třeba příslušným způsobem upravit i znění § 7 odst. 1, aby strážník mohl v takových případech jednat a využít svých oprávnění.
§ 7 odst. 2 a 6
Podrobnosti k tomuto ustanovení jsou uvedeny ve vyhlášce Ministerstva vnitra č. 418/2008 Sb., kterou se provádí zákon o obecní policii [viz poslední část tohoto komentáře].
§ 7 odst. 4
Ustanovení bylo doplněno tak, aby odpovídalo příslušnému ustanovení zákona o Policii ČR. Policista i strážník musí v tomto případě disponovat stejnými povinnostmi (musí postupovat stejným způsobem) z důvodu právní jistoty osob, vůči kterým jsou zákroky prováděny.
§ 8 odst. 1 a 2
Strážník není oprávněn provést zákrok nebo úkon v zákonem stanovených případech, které jsou obdobné, jako je tomu u příslušníka Policie ČR.
Aby nedošlo ke zmaření výsledků činnosti práce Policie České republiky a jiných ozbrojených bezpečnostních sborů po často dlouhodobé a náročné přípravě, zavádí se zákaz provedení zákroku nebo úkonu strážníka za podmínek uvedených v odstavci 2. Předpokladem takového nekonání strážníka je ovšem informovanost o tom, že opatření ozbrojených bezpečnostních sborů probíhá na stanoveném místě a v určeném čase. Aniž by musel strážník (obecní policie) znát jakékoliv bližší podrobnosti, je namístě, aby alespoň Policie České republiky svého nejbližšího spolupracovníka o předmětné skutečnosti informovala.
Prokazování příslušnosti k obecní policii
§ 9 odst. 2
Zákon o obecní policii před poslední novelou upravoval způsob, jakým strážník prokazuje svoji příslušnost k obecní policii. Na rozdíl od odznaku a identifikačního čísla, které se nosí na pravé straně prsou, nebylo doposud upraveno, na záloktí kterého rukávu má být umístěna nášivka s názvem obce (tzv. „domovenka“). Nová dikce vychází z již existujícího faktického stavu a přispívá ke sjednocení identifikačních znaků strážníka v celé České republice.
§ 9 odst. 3 a 4
Podrobnosti k tomuto ustanovení jsou uvedeny ve vyhlášce Ministerstva vnitra č. 418/2008 Sb., kterou se provádí zákon o obecní policii [viz poslední část tohoto komentáře].
Od doby zahájení činnosti obecních policií (tj. od 1. ledna 1992) došlo k výraznému rozšíření povinností a oprávnění strážníka a tomu odpovídajícímu posunu v technickém vybavení tohoto orgánu obce, což platí i pro oblast dopravních prostředků, které strážníci pro plnění svých úkolů používají (vedle motorových vozidel se jedná o koně, kola, čluny apod.). Proto jednotné prvky označení stejnokroje strážníka musí odpovídat současným potřebám tohoto orgánu, musí vycházet z aktuálního stavu úkolů obecní policie, jejich pořízení nesmí zatěžovat rozpočty obcí, a přesto musí zajistit přiměřený komfort jejich uživatelům – strážníkům. Provedení jednotných prvků stejnokroje, a označení dopravních prostředků pak musí z „vnějšího pohledu“ splňovat dvě základní kritéria:
-
strážníci a jejich dopravní prostředky v jakékoliv obci České republiky musí být ze strany kohokoliv jednoznačně identifikovatelní (t.j. být na první pohled odlišitelní např. od příslušníků bezpečnostních sborů); s tím souvisí
-
základní znaky označení strážníků a jejich dopravních prostředků ve všech obcích České republiky musí být stejné.
V detailech se stejnokroje a označení dopravních prostředků mohou lišit, mimo jiné i na základě interních aktů obce, kdy bude možno upravit například nošení „nepovinných“ jednotných prvků stejnokroje strážníka, použití dalších doplňků stejnokroje nebo označení dopravních prostředků, jejichž použití prováděcí předpis nevylučuje.
Oprávnění požadovat vysvětlení
§ 11 odst. 1
Za účelem rychlého a objektivního posouzení skutečného stavu na místě spáchání přestupku nebo správního deliktu, odstranění možného vzniku časové prodlevy a případné administrativní náročnosti spojené s následným sepsáním zápisu o podaném vysvětlení (viz dnešní právní úprava) se strážníkovi v § 11 odst. 1 písm. a) svěřuje oprávnění zajistit důkazní prostředek (podání vysvětlení) přímo na místě. Takový postup je v souladu s příslušnými ustanoveními správního řádu.
Dosavadní právní úprava obsahovala zavádějící termín „o podaném vysvětlení“, který byl příčinnou různých právních výkladů, například, že by strážník byl oprávněn vyzvat osobu, aby se dostavila na určené místo k sepsání zápisu o podaném vysvětlení pouze za předpokladu, že podání vysvětlení již v minulosti proběhlo. Dikce § 11 odst. 1 písm. b) výše zmíněný nedostatek odstraňuje a vychází z obdobného ustanovení zákona o Policii ČR.
§ 11 odst. 2
Přítomnost zákonného zástupce u osoby mladší 15 let, se kterou má být sepsán zápis o podání vysvětlení, si klade za cíl odstranit případné stížnosti rodičů nebo jiných odpovědných zástupců a možnou právní zpochybnitelnost předmětného úkonu.
§ 11 odst. 9
Tímto ustanovením se sleduje zamezení možnosti dotčené osoby vyhýbat se na základě různých pohnutek žádosti nebo výzvě strážníka podle odstavce 1, přičemž navazuje na obdobné oprávnění zavedené již v zákoně o obecní policii před jeho novelizací.
§ 11 odst. 10
S ohledem na dikci novelizovaného odstavce 9 bylo nutno vypustit část původního znění tohoto ustanovení. Již dnes je jasné, že strážník nemůže s osobou, která byla k sepsání zápisu o podaném (nově o podání) vysvětlení předvedena, učinit nic jiného, než ji propustit. Tento případ se samozřejmě nevztahuje na situace, kdy se např. prokáže, že jde o osobu hledanou policií apod.
Poskytování údajů z informačních systémů
§ 11a obecně
Zákon o obecní policii před jeho novelizací umožňoval obecní policii vyžadovat od příslušných orgánů poskytnutí příslušných údajů z jejich informačních systémů. Nebylo ovšem stanoveno, které konkrétní orgány jsou povinny údaje poskytnout. V praxi tak často docházelo k situacím, kdy si strážníci opatřovali potřebné údaje prostřednictvím Policie ČR, což tuto bezpečnostní složku neúměrně zatěžuje. Důvodem pro takový postup je především omezená pracovní doba, případně dostupnost některých dotčených orgánů.
Nově se proto jednoznačně stanoví, jaké údaje je obecní policie oprávněna požadovat od Policie ČR, od obecních úřadů obcí s rozšířenou působností a obecních úřadů.
Dále je nutno uvést, že toto ustanovení v žádném případě nevylučuje poskytování dalších informací pro potřebu plnění úkolů obecní policie v rámci spolupráce s policií, orgány státu a orgány územních samosprávných celků podle jiných právních předpisů (například zákon o Policii ČR, zákon o obcích).
§ 11a odst. 1
- písm. a) bod 3. - v praxi dochází k poměrně častému jevu, kdy strážník v zákonem o obecní policii stanovených případech předvede na Policii ČR osobu a policistou je mu pouze sděleno, zda se jedná o osobu, která prochází či neprochází příslušnými evidencemi policie; strážník se tak nedozví osobní údaje ve smyslu § 12 odst. 1 zákona o obecní policii, a to i přesto, že se jedná například o osobu podezřelou ze spáchání přestupku nebo jiného správního deliktu, čímž dochází ke značným komplikacím při projednání zmíněných protiprávních jednání přímo strážníkem nebo správním orgánem; obdobná situace nastává v neprospěch strážníka i v ostatních případech, což může mít negativní vliv na působení orgánů činných v trestním řízení, správních orgánů, ale i uplatňování zákonných nároků všech dotčených fyzických a právnických osob; přitom Policie ČR disponuje přístupem do centrálního registru obyvatelstva; dalším důvodem pro zavedení této úpravy je skutečnost, že na Policii ČR může být předvedena osoba podle § 13 odst. 3, u které ale nebude důvod k prokázání totožnosti podle § 12; totožnost osoby je pro strážníka potřebná již s ohledem na sepsání úředního záznamu;
- písm. b) bod 2. - tyto údaje jsou pro strážníka nepostradatelné v souvislosti s jeho oprávněními podle zákona o obecní policii, zákona o přestupcích a zejména podle zákona o silničním provozu při projednávání přestupků v provozu na pozemních komunikacích v blokovém řízení, při oznamování přestupků správním orgánům podle § 10 zákona o obecní policii a při vkládání údajů do registru řidičů;
- písm. b) bod 3. - obecní policie jsou významným partnerem a prvkem projektu „Systém včasné intervence“; tento projekt je postupně plošně šířen v celé České republice, v současné době je realizován v několika městech; součástí projektu je také informační propojení institucí, které se zabývají osobami mladšími 18 let; jde o orgány sociálně-právní ochrany dětí, dále Policii ČR, soudy, státní zastupitelství, Probační a mediační službu ČR a obecní policii; smyslem tohoto ustanovení je umožnit obecní policii (s přihlédnutím k charakteru působení při ochraně místních záležitostí veřejného pořádku v obci – obvykle se jedná o pochůzkovou činnost) standardní přístup do příslušného informačního systému za účelem získání informací, které mohou vést k efektivnímu rozhodnutí o dalším postupu;
- písm. b) bod 4. – podle § 12 zákona o obecní policii je strážník oprávněn vyzvat osobu k prokázání totožnosti; nemůže-li taková osoba prokázat svoji totožnost například občanským průkazem, ale uvede potřebné údaje, měl by mít strážník možnost ověřit takto získané údaje bez toho, aniž by zmíněnou osobu musel předvádět na Policii ČR; i to je jedním z nástrojů odbřemenění Policie ČR;
- písm. c) bod 1. - toto ustanovení pokrývá vedle jiných i ty případy, kdy občan obce A navštíví obec B se svým psem a bude strážníkem obecní policie obce B, v souladu se zákonem kontrolován, zda zaplatil místní poplatek ze psa; případná tvrzení držitele psa o zaplacení místního poplatku si bude moci ověřit u obecního úřadu obce A.
- Poznámka k místnímu poplatku ze psa:
Pokud strážník zjistí, že místní poplatek ze psa nebyl uhrazen, neprojedná věc v blokovém řízení (§ 46 odst. 2 zákona o přestupcích), ale oznámí podezření ze spáchání správního deliktu příslušnému správci místního poplatku – obecnímu úřadu, který dále postupuje v souladu se zákonem č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, respektive podle zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. V daném případě jde primárně o porušení zákona o místních poplatcích (§ 11, § 12 a § 13), nikoliv obecně závazné vyhlášky, která místní poplatek pouze zavádí, upravuje podrobnosti jeho vybírání, zejména stanoví konkrétní sazbu poplatku, ohlašovací povinnost ke vzniku a zániku poplatkové povinnosti, splatnost, úlevy a případné osvobození od poplatku.
Pokud by nezaplacení místního poplatku bylo strážníkem projednáno v blokovém řízení podle § 46 odst. 2 zákona o přestupcích, nemohlo by se nadále postupovat podle zmíněných zákonů z důvodu nutnosti dodržet zásadu vyloučení tzv. „dvojího postihu“. K výše uvedeným skutečnostem dospělo Ministerstvo vnitra a Ministerstvo financí na společném jednání k dané problematice.
§ 11a odst. 2
Orgánům vyjmenovaným v odst. 1 se ukládá povinnost poskytnout obecní policii požadované údaje. Ustanovení § 11a zákona o obecní policii je nutno považovat za speciální ustanovení vůči ostatním právním předpisům; tudíž nikdo z povinných subjektů nemůže odmítnout obecní policii (strážníkovi) poskytnout, v zákonem stanoveném rozsahu – viz § 11a odst. 3, požadované údaje s odkazem na „svoji“ povinnost mlčenlivosti. Konkrétně, v případě poplatku ze psa správce poplatku musí obecní policii (strážníkovi) poskytnout potřebné údaje z důvodů uvedených výše a dále i s odkazem na ustanovení § 24 odst. 3 písm. b) zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, kdy:
„3) Pracovníci správce daně mohou
a) [...]
b) poskytovat informace nadřízeným orgánům v případech vyřizování stížností daňových subjektů, při odborném posuzování jednotlivých případů a při jejich dohlídkové činnosti vykonávané u správce daně, jakož i dalším orgánům oprávněným ze zvláštního zákona ke kontrolní či dohlídkové činnosti u správce daně při výkonu správy daní v rozsahu jejich zákonného oprávnění; ...“.
Pokud jsou na obou stranách splněny podmínky, dálkový a nepřetržitý přístup obecní policie do informačních systémů se nepochybně může stát jedním ze základních předpokladů efektivního fungování tohoto orgánu obce.
§ 11a odst. 3
Dikce tohoto ustanovení vyvrací případné neodůvodněné obavy povinných subjektů podle odst. 1 týkající se možného „zneužití“ řady osobních údajů obsažených v dotčených informačních systémech ze strany obecní policie a odstraňuje tak možné formální (zástupné) překážky na straně poskytovatele údajů z informačních systémů.
Oprávnění požadovat prokázání totožnosti
§ 12 odst. 2 písm. d)
Obecní policie má již dnes, v souladu s ustanovením § 11a zákona o obecní policii, přístup do informačních systémů, mimo jiné o pohřešovaných osobách. Pokud ale strážník na takovou (živou) osobu narazí, není stanoveno, jak s ní má naložit. Vzhledem k tomu, že správcem tohoto informačního systému je Policie ČR, která do něj i příslušné údaje na základě stanovených kritérií vkládá, je namístě, aby u takové osoby, z důvodu možné nezbytnosti přijetí dalších opatření, mohla být, stejně jako v případě osoby hledané, zjištěna její totožnost a aby tato osoba mohla být předvedena na Policii ČR.
§ 12 odst. 4
Zákon o obecní policii před účinností jeho poslední novely neupravoval režim nakládání s údaji zjištěnými strážníkem v případě, kdy je požádán o prokázání totožnosti osobou mající nezpochybnitelný právní zájem na tomto úkonu. Strážník rovněž nebyl výslovně oprávněn zjištěné údaje osobě, na jejíž žádost konal, předat. Přitom strážníci například běžně působí v součinnosti se zaměstnanci firem poskytujících hromadnou přepravu osob na území obcí (revizoři), na jejich žádost zjišťují totožnost černých pasažérů a nejsou oprávněni na místě získané údaje předat odpovědným pracovníkům dopravce za účelem následné úhrady vzniklé škody. Nový odstavec 4 tento nedostatek odstraňuje.
Možnost požadovat poskytnutí pomoci strážníkovi - § 12a
Podle dosavadního zákona o obecní policii měl „každý právo obracet se se žádostí o pomoc na zaměstnance obce zařazené do obecní policie (dále jen „strážník“)“. Strážníkovi však obdobné oprávnění, včetně stanovení toho, od koho a jakou formu pomoci může požadovat, výslovně svěřeno nebylo, i když z dikce § 24, který řeší otázky spojené s náhradou škody, toto oprávnění vyplývá („ …obec odpovídá za škodu osobě, která poskytla pomoc strážníkovi na jeho žádost nebo s jeho vědomím …“).
Z faktického hlediska je nutno tento institut zavést, neboť strážník se v rámci plnění svých úkolů v oblasti veřejného pořádku dostává do situací, které objektivně nemůže být schopen sám zvládnout bez pomoci ostatních osob. Zároveň je však třeba, z hlediska právní jistoty osob, které jsou strážníkem o pomoc požádány, vymezit její právní rámec, respektive překážky, kdy žádosti strážníka nelze vyhovět. Konstrukce tohoto ustanovení odpovídá obdobnému institutu zavedenému v zákoně o Policii ČR.
Text: JUDr. Ivo Chauer, odbor bezpečnostní politiky Ministerstva vnitra, oddělení obecní policie, zbraní a dopravního inženýrství
Foto: Jiří Novák