To mi takhle těsně před nosem ráno ujela tramvaj na Kanárské ostrovy. Vůz měl totiž vzadu reklamu na tento zájezd. No, nebylo by to fajn, kdyby ve chvíli, kdy člověk potřebuje dobít baterky, přirazil před dům takový speciální dopravní prostředek? Třeba se i takových služeb dočkáme. À propos, také se vám zdá, že se stále nenaplňují všechny ty vize toho, co nás bude obklopovat v budoucnosti? Živě si vybavuji, jak jsme měli ve škole ztvárnit svoji představu, jak bude svět vypadat v roce 2000. Místo pohybu na silnicích se auta vznášela ve vzduchu, všechno za nás v domácnosti dělali roboti. Jsem asi příliš nedočkavá. Alespoň co se týká většího prosazení robotiky v běžném životě, možná to nebude trvat zase tak dlouho. Ve svém vystoupení v České televizi Christian Gjørret, organizátor Týdne robotiky totiž uvedl: „Roboty můžeme srovnat s počítači – v osmdesátých letech byly drahé, ale teď, o třicet let později, má laptop každý. Roboti jsou budoucnost společnosti.“ Vypadá to, že i Unie tuto oblast podporuje. Nejenže se od 26. listopadu do 2. prosince konal Evropský týden robotiky, ale bylo uzavřeno také memorandum o porozumění s představiteli evropských výrobců v odvětví robotiky a výzkumných ústavů. Navíc za posledních pět let bylo Evropskou komisí financováno více než 120 výzkumných robotických projektů. Nevím ale, jestli by roboti dokázali vytvořit tak křehkou krásu, kterou jsem obdivovala při nedávné návštěvě Itálie: obdivuhodné skleněné sochy na ostrově Murano v Benátské laguně či plastiky z různých materiálů od Antoine Pevsnera či Alexandera Caldera v Guggenheimově muzeu v Benátkách. Slabost však mám pro jednoho zde také zastoupeného umělce, a to je Constantin Brancusi a jeho Bird in Space. Je něco osvobozujícího vidět tu zářící hmotu vyčnívající vysoko do prostoru. Jako by má mysl vzlétla, a to přeji i vám v předvánočním čase.

 

píše Ivana Jungová