Čl. 54 Schengenské prováděcí úmluvy stanoví zákaz opakovaného stíhání pro tentýž čin v rámci všech smluvních států. Po předestření východisek tohoto ustanovení a jeho prvotní interpretaci je konstatováno, že omezení jeho působnosti na „trestní stíhání“ je pouhým mezikrokem, neboť tento pojem vyžaduje další výklad. Autor se zabývá možnostmi interpretace podle jednoho či více vnitrostátních právních řádů, načež uzavírá, že je nutné použít výklad autonomní. Po představení několika variant autor navrhuje, aby za trestní stíhání bylo považováno každé řízení, v němž pachateli hrozí sankce natolik odrazující, že z důvodu rizika opakovaného stíhání v jiné zemi upřednostní nevyužití svého práva volného pohybu. Na základě prezentovaných variant interpretace čl. 54 Schengenské prováděcí úmluvy je následně učiněn závěr o nutnosti zahrnout do jeho působnosti některá řízení o správních deliktech.

 

 

Article 54 of the Schengen Implementation Agreement prohibits from a repeated prosecution for the same acts in the area of all contracting states. After presenting essentials of this provision and its initial interpretation, it is stated that the restriction of its scope on “criminal prosecution” is merely an in-between step since this legal concept requires a subsequent interpretation. The author deals with possible interpretations pursuant to one ore more domestic legal systems and concludes it is necessary to apply an autonomous interpretation. Introducing several possibilities, the author suggests that the criminal prosecution should cover any proceeding in which the perpetrator is threatened with so deterrent punishment that he would rather refrain from enjoying his freedom of movement than risk a repeated prosecution. Subsequently, an inference is drawn that some administrative sanction proceedings are to be included into the scope of the article 54 of the Schengen Implementation Agreement.