Problematiku jsem poprvé zaznamenala na jedné akci v roce 2005 pořádané britskou kanceláří Kreativní Evropa, kde prezentovaly firmy z kulturních a kreativních průmyslů projekty podpořené ze strukturálních fondů. V roce 2007 Evropská unie publikovala studii Ekonomika kultury a na základě tohoto textu Institut umění požádal o první výzkumný projekt. Na jednotlivé obory jsme se tak podívali z ekonomického pohledu. Zohlednili jsme přitom i odvětví, jako je architektura, videohry, reklama či design, která nespadají pod tradiční agendu Ministerstva kultury. Pro posílení role kultury je důležitá argumentace, že kultura přispívá k ekonomickému rozvoji i zaměstnanosti, než se spoléhat na to, že je důležitá sama o sobě, protože přináší určité imanentní, krásné hodnoty.

 

Ve Velké Británii nikdy neměli problém s rozdělováním mezi vysokým a nízkým uměním, v jedné linii vnímají jak operu, divadlo, tak i muzikálovou tvorbu či showbusiness. Velice dbají na strategie, vyhodnocují, čím se právě ekonomika zabývá, a pak tyto věci podporují. Nastavením pravidel se stát rychle posouvá dopředu. Jejich přístupem se inspirovalo mnoho dalších států, severské země, Holandsko, pobaltské státy. Také ve Francii, Německu, Rakousku či Švýcarsku se začali o kreativní průmysly více zajímat.

 

Německy mluvící země oddělují veřejnou podporu kultury a podnikatelské aktivity. Zvlášť to sledují i ve statistikách, pod kreativní průmysly jsou zařazeny podnikatelské subjekty nebo ty, které mají více než padesát procent aktivit v podnikání. Mají také nastavenou jinou strategii podpory. V Německu je agentura na podporu kreativních průmyslů s pobočkami v mnoha spolkových zemích a vedle toho existují tradiční grantové programy pro podporu neziskové tvorby. Vedla je k tomu skutečnost, že představitelé kulturní obce nechtěli být spojováni s komercionalizací a podnikáním.

 

Není škoda nevyužít toho, že se podnikatelské i neziskové aktivity mohou vzájemně podporovat?
Stejný názor má i pracovní skupina pro kulturní a kreativní průmysly v Evropské unii. Kouzlo je právě v prolínání dvou segmentů. Pro Českou republiku, která s podporou kreativních průmyslů začíná, by bylo dobré se zaměřit spíše na sjednocování. To, že spadá některé odvětví pod Ministerstvo kultury a jiné pod Ministerstvo průmyslu a obchodu, ještě neznamená, že by je ta jiná agenda neměla zajímat.

 

Důležitá je provázanost ziskových, neziskových, tržních i veřejných aktivit. Když řeknete kulturní a kreativní průmysly, většinou si vybavíte podnikatelské činnosti. Nyní nově definujeme jak kulturu, tak podporu průmyslu, tvorby i neziskovek.

 

Měla by se upřednostňovat tvorba, samozřejmě je třeba vynaložit určitou částku i na kulturní dědictví. Naše země je v tomhle specifická, na rozdíl od severských států, které nemají tolik památek kulturního dědictví. Prioritou kulturní politiky v České republice byla odedávna starost o kulturní dědictví, ale nesmí se zapomínat na živé umění. Vždyť pro ekonomicky aktivní subjekty v kreativních průmyslech je právě živé umění, tvorba, originalita důležitým zdrojem, z něhož čerpají. Na politiky bývá často vyvíjen při uplatňování kulturní politiky tlak, že se jedná o peníze daňových poplatníků a musí zajistit přístup ke kultuře co nejvíce lidem. Zajímavou aktivitou je program Karlovarského kraje. Ten umožňuje žákům škol navštívit kulturní představení. Kraj přímo podpoří dotací umělecké organizace a uhradí i náklady na dopravu z obcí, děti přispívají pouze malou částkou. Důležité je, aby pedagog přizpůsobil výuku přípravě na představení. Někdy lidé nemají moc příležitostí být v kontaktu s kulturou a takový zážitek je může pozitivně ovlivnit.

 

Jedna věc je podpora tvorby, to znamená umění, druhá podpora podnikání. Filmové pobídky jsou podle mého názoru podpora podnikání, protože přispívají k zaměstnanosti v segmentu filmového průmyslu v České republice. Neměly by tedy být zahrnovány do rozpočtu Ministerstva kultury. Vláda se zavázala k poskytování příspěvku jednoho procenta ze státního rozpočtu na kulturu a uvádí se, že se k takové podpoře blížíme, ale jsou tam započítávány i filmové pobídky za půl miliardy korun. Uvedená finanční částka by přitom mohla být využita pro grantové systémy.

 

Estonsko dokázalo úspěšně využít strukturální fondy již v minulém období, a to tím, že výzva byla otevřená právě i pro kreativní průmysly. Inkubátory tak mohly získat příspěvek z programů pro podporu podnikání. Zároveň byla pozornost věnována i propagaci. Agentura, která vzešla z výběrového řízení, měla na starosti pořádání konferencí či poskytování poradenství pro kreativce a zvyšování povědomí toho, odkud lze čerpat finanční prostředky. Podpora směřovala i ke zlepšení prezentace v zahraničí. Zástupci jednotlivých odvětví si prostřednictvím asociací vytvořili proexportní strategii a konkrétní kroky mohly být ze strukturálních fondů finančně podpořeny. Například se podařilo více zviditelnit estonskou hudbu. Vznikla organizace, zaštiťující přehlídku domácí tvorby populární hudby, takzvaný showcase. Z malé akce, probíhající původně jenom v Estonsku, se časem stal showcase i pro sousední země.

Agenturu, která by pomáhala kreativcům, by bylo dobré mít i v České republice. Uvažuje se o jejím zřízení?

Bez agentury, která by měla přehled o tom, kde všude lze čerpat finanční prostředky, a zprostředkovala takové informace potenciálním žadatelům, se toho moc u nás nezmění. Kreativci nemají dostatečnou kapacitu sledovat vyhlašování všech podpůrných programů. Vůbec si myslím, že Česká republika má snad nejvíce programů z celé Evropy! Je řada podprogramů, každý je určený pro někoho jiného a má specifický jazyk. Strukturální fondy nebyly v minulém období dostatečně využívány. Ministerstvo průmyslu a obchodu klade velký důraz na strategii růstu české ekonomiky, na klasické průmysly a není tam znát výrazný posun k podpoře digitální nebo kreativní ekonomiky.

 

U kreativních inkubátorů je to složitější v tom, že je veliké množství typů, podnikatelské nebo vysokoškolské, nemusí být jednoznačné, zda je podpořit z operačního programu podnikání a inovace, nebo výzkumu, vývoje a vzdělávání. Pak jsou tu specifické inkubátory na úrovni měst, které mají zájem provozovat Plzeň či Brno. Vše je ještě u programů otevřené. Veliký prostor vidím v operačním programu pro výzkum a vzdělávání, kde je na mnohých místech zmiňována kreativita. Vzdělávání je stejně důležité jako podnikání. Všechna odvětví si stěžují na to, že vzdělávání neodpovídá praxi. Kolikrát i absolventi potřebují něco jiného než být vychováváni jako umělci. Třeba devadesát procent absolventů výtvarných uměleckých škol se stejně živí reklamou.

Ve městech jsou prázdné budovy, nevyužívané, nebo samospráva kolikrát čeká na to, až se objeví vhodný investor. Nabízí se tak možnost poskytnout je zájemcům za symbolické nájemné, třeba i dočasně. Ve Velké Británii snad v každém městě poskytli mladým hudebníkům zkušebny. Velkým potenciálem jsou i brownfieldy a staré továrny. Zajímavou přeměnou u nás prošla třeba Dolní oblast Vítkovice, jedním z projektů Evropského města kultury Plzeň 2015 je hledání nového smyslu pro depo v Cukrovarské ulici. Také Gočárovy mlýny z Pardubic si přímo říkají o jinou, třeba kulturní náplň.

 

Na úrovni měst spolu kolikrát nekomunikují kulturní organizace. V České republice jich přitom máme hodně, mohla by to být naše silná stránka, ale nejsou provázané. Často ani nevědí, co druhá instituce dělá, zaměří se na stejnou věc a konkurují si úplně zbytečně. Nefunguje spolupráce veřejných institucí a neziskových institucí. Velká divadla v Berlíně dostávají finanční podporu od města a v kritériích je uvedeno, že musí poskytnout prostor neziskovým souborům. Pokud něco takového udělá organizace u nás, tak nenaplní počty odehraných představení, zadání od zřizovatele. Důležitá je také podpora domácí a současné tvorby. Ve Švédsku vytvářeli třeba adresáře kreativců. Internetová databáze tak může posloužit i pro cestovní ruch, zvýšit odbyt místního zboží.

 

Do samotného procesu vytváření strategie, pokud se provádí správně, se zapojí místní aktéři, zjišťují se potřeby, tradice a historie místa, mohou z toho vzniknout potřebná konkrétní opatření a nemusí být ani finančně náročná. V Plzni i ve Zlíně se například zjistilo, že tam je obrovský potenciál spolupráce s univerzitami. Ukázalo se také, že je neprovázaný systém vzdělávání s praxí. Na Zlínsku se členové hospodářské komory rozhodli založit vlastní učiliště, neboť školy jim nepřipraví potřebné lidi pro praxi. Problémem je neinformovanost a nedostatek spolupráce. Ale jsou i pozitivní příklady. V Ústí nad Labem v roce 2015 vzniká nový inovační inkubátor Nupharo. Jeho vedení má velký zájem o propojení technologie s uměním a sami již iniciovali setkání všech zástupců z kultury v Ústí nad Labem a okolí, včetně univerzity.

 

Existuje pilotní projekt realizovaný Společností pro kreativitu a vzdělávání, který se inspiroval ve Velké Británii, Creative Partnerships. Prostředník zjišťuje na základní škole, co potřebují zlepšit, třeba vyjadřování žáků nebo atmosféru ve třídě. Poté se vytipuje umělec, který pracuje projektově s dětmi i pedagogem na řešení problému. U nás se na jedné škole řešilo při zapojení malířky zlepšení dovedností v přírodních vědách. Děti se naučí spolupracovat a tvůrčí metodou k něčemu dospět, díky intenzívnějšímu zážitku si znalosti lépe zapamatují. Umělce si za podobným účelem najímají i ve firmách, ve Švédsku či Holandsku se tím hodně zabývají. Podobný pilotní program s názvem KREKR zahájili i v Plzni.

 

Nestačí mít portál, ale je nutné poskytovat k němu konzultační služby. Ne pro každý projekt se takové financování hodí. Počítat také musíte s velkým úsilím na propagaci. Na druhou stranu při úspěchu víte, že projekt má své publikum. Z tohoto důvodu by stálo za to propojit crowfunding s grantovými systémy měst. Finanční částka získaná tímto způsobem by mohla být doplněna z veřejných zdrojů. Třeba videohráči mají úžasné úspěchy na crowfundingových portálech. České herní studio Warhorse získalo peníze kampaní na Kickstarteru. Hra je ve vývoji, jmenuje se Kingdom Come a odehrává se ve středověké Evropě, hlavně v Českých zemích. To je neuvěřitelný branding České republiky!

 

Ano, při úpravě kritéria zjistíte, že projekty jdou úplně jiným směrem. To se u nás děje málo, případně ke změně dojde bez diskuse s aktéry. Příspěvková organizace se posuzuje hlavně podle toho, jak hospodaří. Pořádně nikdo nechce znát koncepce organizací. Dalším rysem české společnosti je, že neumíme jít do rizika. Na Slovensku mají mnohem méně podkladových dat, ale už mají strategii podpory kreativních průmyslů, prostě se rozhodli, že do toho půjdou. V Estonsku hrubý domácí produkt u kreativních průmyslů klesá, ale přesto věnují do této oblasti čím dále více prostředků. Není možné se držet podpory tradičního průmyslu s tím, že to umíme přesně spočítat. Myslím, že bychom měli více peněz dávat do lidských zdrojů.

 

Máme sice například perfektní data výkonnostních ukazatelů v literatuře, počet vydaných titulů, ale co se týče nakladatelů, nevíme nic. A to se nezmění, pokud se více nepropojí rejstříky a nebude větší ochota poskytovat data. Pravdou ale také je, že kulturní a kreativní odvětví je složitý segment, záleží na tom, jak jsou firmy v registru ekonomických činností zařazovány. Kreativci mají třeba pět živností a určí si, která z nich je převažující, podle toho jsou někde vedeni. Celková čísla pak nejsou moc vypovídající.

 

K našim národním rysům patří nízké sebevědomí, malá otevřenost a také kopírování cizích vzorů. Všechno ironizujeme, typické je pro Čechy švejkovství. Nejsme schopni pompy, nadhledu a okázalosti, jako třeba v sousedním Polsku. Přijde mi také, že když má někdo v zahraničí úspěch, moc si toho nevážíme. Místo abychom tam upřeli podporu a pracovali s tím. Měli bychom navázat na tradici a spojit ji s inovací. Dříve jsme byli dobří v loutkářství či animovaných filmech, ale dnes se tato oblast nepodporuje a nejsme v ní konkurenceschopní. Když si uvědomíte, co znamenal animovaný film v zahraničí pro Českou republiku! Třeba Maxipsa Fíka znali i ve Skandinávii. Bylo by také zapotřebí i většího propojení Ministerstva kultury s Ministerstvem zahraničních věcí.

 

Inspirativní mohou být skandinávské státy. Finsko si třeba jednu chvíli řeklo, že je slavná finská architektura, i když tomu tak ani nebylo. Vydali katalogy, zaměřili se na to a finská architektura a design jsou dnes proslulý pojem. Švédové zase jeden rok masívně podpořili literaturu. Z knih se stal obrovský vývozní artikl, a když na letištích někdo uvidí švédského autora, koupí si ho.

 

Ivana Jungová

 

Eva Žáková absolvovala katedru knihovnictví a vědeckých informací na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 2001 je vedoucí České kanceláře programu EU Culture a od roku 2005 vedoucí oddělení Institutu umění IDU (Institut umění – Divadelní ústav). Byla odpovědná za obsahovou přípravu Fóra pro kreativní Evropu (2009). Od roku 2013 je hlavní řešitelkou projektu Mapování kulturních a kreativních průmyslů v ČR (2011–2015) podpořeného Ministerstvem kultury v rámci programu aplikovaného výzkumu Národní a kulturní identita. Od roku 2008 je členkou Expertní pracovní skupiny otevřené metody koordinace Evropské komise pro maximalizaci potenciálu kulturních a kreativních průmyslů.