Pro technickou západní společnost jsou velmi devastující případné útoky na počítačovou síť. Již byly zdokumentovány případy, kdy byli tzv. „hackeři“ schopni pomocí počítače vyřadit rozvod elektrické energie a uvrhnout některé regiony západních zemí do tmy. Už v polovině osmdesátých let skupina hannoverských hackerů financovaných KGB pronikla do počítačů americké armády. Mnozí moderní bezskrupulózní hackeři se netají svou ochotou prodávat nalezené informace zločinným státům.

 

Útoky prostřednictvím počítačových sítí představují hrozbu srovnatelnou s účinky zbraní hromadného ničení. Západ spoléhá víc a víc na počítačové sítě. To posiluje závislost – a ze závislosti se rodí zranitelnost. Zpoza počítačového terminálu lze totiž teoreticky zablokovat automatizované rozvody vody, elektřiny, plynu i ropy. Nebo naopak otevřít přehrady a zatopit přilehlé oblasti. Chaos se dá snadno vyvolat i v letecké dopravě a v plně elektronizovaných finančních operacích. Kolaps hrozí i vládním komunikačním systémům včetně vojenských. Při jednom cvičení se dokonce povedlo vybranému specialistovi ovládnout přes počítač několik moderních válečných lodí. Miliony obyvatel vyspělého světa pak mohou náhle zjistit, že jim doma nesvítí světlo, neteče voda, nefunguje telefon, rádio mlčí a nakupovat lze jen za hotové. Řada zemí pochopila, že při klasickém vojenském konfliktu s USA nemohou získat navrch, a tak ubírá své aktivity tímto směrem – směrem kybernetické sabotáže.

 

Říká se, že stovka specialistů za třicet milionů dolarů poškodí americkou infrastrukturu tak, že si její plná obnova může vyžádat roky. V této souvislosti je poukazováno na ruské a čínské aktivity. Také Íránci mají prý vlastní rozsáhlý program. Čínští stratégové jsou podle jedné studie Pentagonu například přesvědčeni, že tok informací uvnitř americké armády je již dnes z 90 procent závislý na satelitech. A jejich vyřazení tak představuje nejlevnější cestu, jak dostat dočasně ze hry armádu světové supervelmoci. Protivník však může být i mnohem menší než nejlidnatější země světa. Pentagon nechce podceňovat ani menší země a právě teroristy. Naštěstí zdaleka ne všichni potenciální zájemci o podobnou sabotáž disponují potřebnými vědomostmi a současně technickým vybavením. S rostoucí mírou závislosti mnoha západních institucí a firem na výpočetní technice spolu se stále širším využitím Internetu však útok na počítačové sítě vypadá z pohledu „zvenčí“ stále lákavěji.
   

Sekundární nebezpečí Internetu
Sekundární nebezpeční Internetu spočívá v tom, že je doménou řady podrobných návodů pro přípravu nebezpečných zbraní. Dříve bylo šíření podobných návodů technicky náročné: bylo nutné zaplatit tiskárnu a zařídit distribuci. Teď si napíšete na počítači pár stránek, dáte je na Internet a je to dostupné všude. Technologie je prostě rychlejší než lidské myšlení. Nejenom rychlejší, ale i všudypřítomná, neboť do stejného dokumentu se můžeme dostat prostřednictvím několika různých serverů. Adresa takového dokumentu se může velmi operativně měnit.
 

Na Internetu najdeme širokou škálu návodů na výrobu Molotovových koktejlů, střelné bavlny, dynamitu, nitroglycerinu i tritolu (TNT). Rozvedena je i výroba bomb, roznětek, časovačů i samotné konstrukce pum. Významnou roli v plánování teroristických útoků hrají, především v posledních letech, i všechny druhy médií, neboť věnují těmto zprávám značnou pozornost. Tím vlastně jistým způsobem teroristické požadavky nebo dokonce i program popularizují.
 

Bez ohledu na mimořádné úsilí bezpečnostních složek všech demokratických států mezinárodní terorismus eliminovat se s jeho aktivitami každoročně setkává kolem padesáti až šedesáti zemí. Téměř nic neřeší zpřísnění trestů. Mezinárodní teroristé – k jejichž požadavkům patří změna vnitřní a zahraniční politiky, změna právního systému, propuštění vězněných teroristů či zaplacení výkupného a umožnění bezpečného úniku – jsou odhodláni ke všemu, nedají se zastrašit, často jsou připraveni zemřít při sebevražedném útoku. Zastavení připravené akce je proto nesmírně obtížné a stejně obtížná je i jakákoliv prevence. O to větší a zcela nezastupitelnou roli hrají v celé této oblasti zpravodajské služby, které získávají a analyzují informace o záměrech a pohybech teroristických organizací, skupin i jednotlivců.