Nelegální práce zůstává i nadále přetrvávajícím fenoménem ve všech vyspělých zemích, ať už bývá spojována s termíny šedá nebo stínová ekonomika. Vyřešení tohoto problému, nebo alespoň postupné snižování rozsahu práce načerno, zůstává důležitým politickým zájmem vlád ve všech státech Evropské unie.

Každoročně přichází státy o obrovské sumy na daních z příjmů, úřady sociálního zabezpečení jsou ochuzeny o příspěvky na sociální zabezpečení. Nepřímo je také omezováno legální zaměstnávání pracovníků s plnou sociální ochranou. Evropská komise publikovala nedávno zvláštní číslo Eurobarometeru, které je věnováno pouze fenoménu práce načerno. Celkem bylo dotazováno 26 755 občanů 27 členských států Evropské unie ve věku nad patnáct let.

Obtížné měření

Práce načerno je velmi široký pojem a zahrnuje činnosti od příležitostného hlídání dětí u sousedů až po organizované, dlouhodobé zaměstnávání stavebních dělníků po celou dobu stavby. Pro měření práce načerno je používána řada různých metod, které se liší především svojí přesností. Nepřímé metody jsou založeny spíše na odhadování rozsahu práce načerno. Jejich podstatou je, že se výsledek získá porovnáváním viditelných ekonomických veličin; patří sem například porovnání přehledu o pracovních silách v daném státě nebo regionu se statistikami o produkci. Využít lze též například údaje monitorující pohyb hotovostních peněz v daném státě.

Přímé metody měření práce načerno jsou založeny na informacích, které jsou poskytnuty přímo obyvatelstvem. Výhodou těchto metod je jednak možnost určování rozsahu, ale především možnost získat informace o struktuře práce načerno a o motivech, které k ní pracovníky vedou.

Takřka každý desátý z respondentů (9 %) uvedl, že některé služby, které mu byly poskytnuty v uplynulých dvanácti měsících, byly poskytnuty pravděpodobně načerno. V jednotlivých členských státech se rozsah těchto služeb velmi liší. Kypřané vyjádřili přesvědčení, že tento podíl je pouze minimální (1 %), na druhé straně v Dánsku a Nizozemsku takřka čtvrtina respondentů (24 %) zastává názor, že v uplynulém roce získali některé služby načerno.

O něco menší podíl byl uváděn u zboží, o kterém byli respondenti přesvědčeni, že pochází z práce načerno. Stejně jako u služeb, tak také u zboží byli nejméně o jeho nelegálním původu přesvědčeni Kypřané (1 %), na druhé straně průzkum ukázal, že nejvíce zboží vyrobeného načerno je pravděpodobně v Lotyšsku (17 %), Dánsku (14 %), Bulharsku a Švédsku (11 %).

Pokud bychom zjišťovali, kolik lidí celkově nakoupilo v minulém roce zboží nebo služby načerno, činil by tento podíl jedenáct procent. Z jednotlivých států nejvíce přiznali nákup zboží a služeb načerno Dánové a Nizozemci (27 %), dále Lotyši (24 %) a Švédové (23 %). Na druhé straně žebříčku figurují Kypřané, Němci a Španělé.

Mezi službami a zbožím, které jsou poskytovány načerno, celkově převažuje maloobchodní prodej zboží. Ten tvoří celkově více než jednu pětinu (22 %) práce načerno a zahrnuje například prodej nosičů CD a DVD, počítačů, oblečení, nábytku a jiného zboží na tzv. černém trhu. Na druhém místě podle rozsahu jsou tzv. „domácí služby“ (17 %), mezi které lze zařadit především hlídání dětí, péči o staré lidi, úklid domácnosti, dále též zahradnické práce. Dalších šestnáct procent práce načerno připadá na stavební práce. V této oblasti se často využívají pracovníci z nečlenských států Evropské unie a také nezaměstnaní, kteří nechtějí přijít o sociální podporu. Více než desetina práce načerno připadá na opravárenské služby a osm procent na tzv. osobní služby. Do této kategorie spadají kromě soukromého vzdělávání a doučování též holičské a kadeřnické služby. Hotely, restaurace a kavárny se podílejí dvěma procenty na práci načerno a po jednom procentu připadá na nelegální činnosti v průmyslu, dopravě a zemědělství.

Z hlediska demografického se častěji s prací načerno setkávají muži (12 %), kdežto ženy o něco méně (9 %). Nejvíce do styku s touto prací přicházeli lidé ve věku od 25 do 54 let. Lidé ve věkové kategorii nad 55 let se do styku s prací načerno dostávali méně často. Tito lidé se také nejméně (7 %) snažili získat služby nebo zboží pocházející z nelegální práce. Zajímavé je zjištění, že občané, jejichž příjmy jsou nadprůměrné, tzn. manažeři, podnikatelé, úředníci, jsou mezi žadateli o dodávky práce načerno zastoupeni nadprůměrně. Totéž platí, považujeme-li jako kriterium dosažené vzdělání. S vyšším dosaženým vzděláním též stoupá poptávka po produktech práce načerno. Průzkum také ukázal, že nejsou podstatné rozdíly mezi zájemci o práci načerno mezi občany měst a obyvateli venkovských oblastí.

Důvody zájmu

Více než dvě třetiny respondentů (68 %) uvedly, že práci načerno jim poskytly soukromé osoby nebo subjekty. Ovšem zdaleka ne všichni poskytovatelé se vyskytují v těsné blízkosti žadatelů. Pouze dva z pěti pocházejí z okruhu přátel, kolegů, příbuzných, známých či sousedů. Takřka třetina poskytovatelů služeb načerno získává odbyt prostřednictvím inzerátů nebo na základě doporučení známých nebo přátel. Jedná se například o hlídání dětí nebo řemeslnické práce. Pouze jedna pětina služeb poskytovaných načerno se týká podniků nebo společností.

Jednoznačně hlavním důvodem pro občany, kteří si obstarávali práci načerno, jsou nižší ceny služeb nebo zboží. Toto uvedly plné dvě třetiny (66 %) respondentů. Na druhém místě v žebříčku motivů se umístila rychlost poskytnutí služby nebo zboží. Tímto tvrzením zdůvodnil obstarání práce načerno každý pátý z občanů. Další příčinou, kterou uváděli respondenti, je snaha poskytnout prospěch přátelům a známým, nebo snaha poskytnout výdělek lidem, kteří se potýkají s nedostatkem peněz nebo mají finanční problémy. Každý desátý z občanů uvedl, že důvodem je obtížná dostupnost zboží nebo služby na běžném trhu. Celkem osm procent žadatelů si slibuje od nákupu služeb nebo zboží načerno získání vyšší kvality, než by tomu bylo při běžném nákupu.

Na druhé straně takřka polovina občanů (47 %), kteří vykonávají práci načerno, obhajuje svoji činnost tvrzením, že přináší prospěch oběma stranám. Další čtvrtina (23 %) argumentuje tvrzením, že se jedná pouze o sezónní záležitost a proto není zapotřebí tuto činnost legalizovat. Dalších šestnáct procent pracovníků na svoji obhajobu uvádí, že nejsou schopni sehnat legální zaměstnání. Stejně velký počet pracovníků svoje jednání zdůvodňuje tvrzením, že v jejich regionu je to zcela běžný jev. O něco méně občanů vysvětluje svoji práci načerno vysokým zdaněním legální práce a vysokými příspěvky na sociální zabezpečení. Více než desetina uvedla, že provádějí práci načerno, protože to je požadavek objednavatele.

Nejméně? Jižní křídlo Unie

Součástí průzkumu v 27 členských státech Unie byla též velmi citlivá otázka, zda respondent v průběhu uplynulých dvanácti měsíců osobně vykonával práci načerno, za kterou obdržel odměnu buďto v penězích nebo naturáliích. Zatímco v některých členských státech Unie národní legislativa poskytuje příjemci práce načerno určitou míru tolerance, ve všech členských státech je poskytování práce načerno trestné. Proto byla v odpovědích občanů Evropské unie zřejmá větší ochota přiznat nákup práce načerno než přiznání, že občan osobně tuto práci vykonává. Je nutno ještě poznamenat, že některé druhy práce načerno jsou v jednotlivých státech posuzovány rozdílně. V některých státech nejsou určité formy práce načerno vnímány jako nelegální činnost, kdežto v jiných státech tutéž práci posuzuje veřejnost i státní správa jednoznačně jako práci načerno.

V průměru vykonával práci načerno v EU každý dvacátý občan (5 %), přičemž se tento ukazatel v jednotlivých členských státech velmi liší. Nejvyšší podíl dosáhl ukazatel v Dánsku (18 %), Lotyšsku (15 %) a Nizozemsku (13 %). Také v Estonsku (11 %) a ve Švédsku (10 %) byl podíl občanů vykonávajících práci načerno poměrně vysoký. Na druhé straně lze celkově konstatovat, že v jižním křídle Evropské unie se k vykonávání práce načerno přiznalo nejméně občanů. Na Kypru a na Maltě činil tento podíl pouze jedno procento, v Itálii, Portugalsku a Španělsku tři a v Řecku čtyři procenta. Také ve Velké Británii (2 %) a v Německu (3 %) byl tento podíl velmi nízký. Česká republika se sedmi procenty občanů přiznávajících práci načerno zařadila k průměru EU.

Podle četnosti vykonávané práce načerno lze konstatovat, že třetina pracovníků vykonává tuto činnost pravidelně. Polovina občanů, jež se přiznali k vykonávání práce načerno, se této činnosti věnovala pouze několikrát za rok. Jenom šestnáct procent občanů uvedlo, že práci načerno v uplynulých dvanácti měsících vykonali pouze jedenkrát. Pokud by se práce načerno vykonávaná jedním pracovníkem měla převést na hodiny, pak takřka polovina pracovníků se této nelegální činnosti věnovala celkem maximálně padesát hodin za rok. Necelá třetina pracovníků vykonávala práci načerno ročně v délce od 50 do 200 hodin. Na druhé straně tři procenta vykonávala práci načerno 1000 – 1500 ročně a dvě procenta pracovníků pracovala v uplynulých dvanácti měsících načerno více než 1500 hodin .

Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 10/2008.

Názory občanů na pravděpodobnost odhalení práce načerno (odpovědi v %)

Text: ing. Jiří Zukal