Tento článek se zabývá otázkou kvalifikace špatného zacházení dle článku 3 Evropské úmluvy o lidských právech v případech vyhoštění osob. Analyzuje judikaturu Evropského soudu pro lidská práva a vývoj pravidel hodnocení rizika. Tato analýza ukazuje, že příslušná pravidla jsou dnes pružnější a přívětivější ke stěžovateli. Článek se nejdříve zaměřuje na otázku důkazního břemene a na nutnost prokázání individuální hrozby špatného zacházení, na které Evropský soud zpočátku striktně trval. Poté článek rozebírá politické aspekty v této oblasti: spekulativní charakter hodnocení situace v cílové zemi vyhoštění a pozici Soudu k diplomatickým ujištěním. Nakonec je představen pohled Evropského soudu na vztah národní bezpečnosti a ochrany fyzické osoby dle článku 3 Úmluvy. 

 

Cet article traite la question de la qualification de mauvais traitement selon l’article 3 de la Convention européenne des droits de l’homme dans le cadre de l’expulsion d’une personne. Il analyse la jurisprudence de la Cour européenne des droits de l’homme et le développement des règles sur l’évaluation du risque. Cette analyse montre que des règles pertinentes sont aujourd’hui plus flexibles et plus favorable au requérant. L’article est d’abord consacré à la question de la charge de la preuve et à la nécessité de prouver un risque individuel de mauvais traitement exigé au départ par la Cour européenne. Ensuite, l’article traite les aspects politiques dans ce domaine: le caractère spéculatif d’évaluation d’une situation dans le pays destinataire et la position de la Cour par rapport aux assurances diplomatiques. Enfin, l’avis de la Cour européenne sur la relation entre la sécurité nationale et la protection d’un individu selon l’article 3 de la Convention est présenté.