Přinejmenším od konce devatenáctého století získaly knihovny v dobře fungujícím organismu měst nezaměnitelné postavení. Přitahují děti, dovedou si podržet rodiče a zaujmout seniory. Jsou zdroji magnetismu, intelektuálního vyzařování a v rostoucí míře multikulturními centry. Velmi však závisí na osobnostech, které s nimi spojují svůj život. Osobností, s níž jsou už devět let spojeny vzestup a proslulost Městské knihovny Louny, je nepochybně její ředitelka Dagmar Kučerová. Původně středoškolská učitelka českého jazyka a literatury se na doporučení přátel přihlásila do konkurzu, měla vizi a uspěla. Vzorem jí byla knihovna ve Dvoře Králové nad Labem, přesně odpovídala její představě komunitní knihovny. Ve své vizi pamatovala na vyváženost formální podoby knihovny i na obsahovou strukturu. Aby měla knihovna ve městě důležité místo, mělo by i její sídlo být na vysoké úrovni, přitahovat čtenáře a návštěvníky umístěním i interiéry.

 

V té době přestal být dům číslo popisné jedna na lounském náměstí sídlem okresního soudu. Budovu čekala rekonstrukce a začalo se uvažovat o jejím novém využití. Dagmar Kučerová se shodou okolností stala správnou ženou na správném místě a ve správný čas. Do konkursu šla také s myšlenkou, aby město právě tenhle dům poskytlo knihovně a aby rekonstrukce od začátku vycházela vstříc potřebám specializovaného pracoviště. Aby byla knihovna přitažlivá pro návštěvníky a dokázala hned od počátku navázat srdeční vztah se svými zaměstnanci. Společné uvažování s architekty nad podobou kulturního centra v samém těžišti města vedlo také k tomu, že z vnitřní členitosti starého domu se podařilo vytvořit komorní, útulný a rozmanitý rámec pro obdivuhodné množství činností, jež tu po většinu týdne probíhají.

Od počátku myslela koncepce knihovny na dvě nejvýznamnější kategorie návštěvníků – na děti a seniory. První z nich je třeba patřičně motivovat ve vztahu ke kultuře a knize, učit je vzájemnosti prostřednictvím dialogu a sdílení hodnot, druhým poskytnout prostor pro setkání a aktivity třetího věku. Moderní knihovna, jíž se má ve městě dostávat živé odezvy, musí vedle vzdělávací úlohy plnit v nemenší míře úlohu sociální a společenskou. V tom nejlepším případě pak vystupují do popředí ještě dobrovolníci, nabízející v různých věkových kategoriích ostatním nezištně své znalosti a čas. Knihovna začala působit v rekonstruovaném domě na náměstí od prvního srpnového dne roku 2010. Všechny aktivity, které se podařilo úctyhodně rozvíjet už v předešlém prostředí, se rázem dostaly na ještě vyšší úroveň. Knihovna je skutečně na očích veřejnosti. Nejen místní. Získala titul Městská knihovna roku 2011 a v příštím roce jej podle stanov soutěže bude moci zkusit obhájit.

 

Ředitelka lounské knihovny zdůrazňuje, že sebelepší vize není možné naplnit bez výjimečného týmu spolupracovníků a bez pochopení města, jehož je knihovna příspěvkovou organizací. K rekonstrukci využilo město také evropských prostředků, projekt nazvaný Multifunkční vzdělávací a informační centrum města už dopředu naznačoval otevřenost knihovny všem, kteří projeví zájem s ní spolupracovat. Zřizovatel poskytuje knihovně dostatečný prostor pro plánování jejích činností a financování provozu knihovny je založeno na oboustranné vstřícnosti. Dvacet tři lidí tvoří tým knihovny, všichni se představují na jejích webových stránkách. Zastupují vlastně všechny generační vrstvy, v knihovnickém odvětví, kde jinde stále převažují ženy střední až starší generace, to není zcela běžné. Nejmladšímu zaměstnanci je 21 let, nejstarší zaměstnankyni 59 let. Dagmar Kučerová považuje věkovou a genderovou různorodost týmu za obohacující. Budování týmu, jeho motivování, odbornou přípravu a vnitřní spolupráci řadí ke každodenním prioritám vedoucího pracovníka. „Většina z nich určitě chodí ráda do práce,“ usmívá se ředitelka. „Šikovní vzdělaní lidé, kterým více než o peníze jde o možnost pracovat v úspěšném týmu. Zaměstnání, kde můžete naplňovat svoje sny a představy v pracovní době, zase tolik není. Je velmi povzbuzující, že jsou mladí lidé, kteří dávají přednost práci, která je vidět, a kreativní činnosti. A vedle toho ti starší, jejichž nadhled, životní zkušenosti a komunikativní dovednosti obohacují vstřícnou atmosféru v týmu. Všichni jsou v dobrém týmu potřební.“

 

Dům v čele náměstí, jeho atraktivní prostředí, spolehlivé zázemí a kvalitní tým zaměstnanců jsou předpoklady pro zájem čtenářů, návštěvníků a příznivců. Louny jsou devatenáctitisícové město, jejich knihovna má 4 600 registrovaných čtenářů. Více je žen, 64 procent čtenářek, ty se také ve větší míře podílejí na aktivitách knihovny. Dagmar Kučerová upozorňuje, že ne každý člověk, který chodí do knihovny, je čtenářem. „Do knihovny přijde během roku dvě stě tisíc lidí,“ říká ředitelka, „ale rozhodně ne všichni pro knihu. Velká část sem míří za kulturou, vzděláváním nebo aktivitami volného času. Knihovna v dnešní době nemůže být jen pouhou půjčovnou knih. Není sporu o tom, že tradiční knihovnické služby musí být na vysoké úrovni, že se musí budovat kvalitní knižní fond. Vedle toho ale musíme nabízet komunitě příležitost, jak kultivovaně trávit volný čas. Ať už jde o rodiny s dětmi, mládež či seniory. Protože veřejná knihovna ve městě střední velikosti má jednoznačně komunitní charakter. Chce být otevřená z mnoha hledisek.“

 

Knihovní fond má nyní více než 145 tisíc knihovních jednotek. Pod knihovnu spadá 32 místních lidových knihoven a čtyři knihovny profesionální. K dispozici je ateliér pro výtvarnou výchovu a tři stálé výstavní prostory. Od roku 2010 má v knihovně své místo Sociálně-terapeutická dílna Jeroným, určená pro osoby s mentálním postižením nebo duševním onemocněním. Propojili také knihovnictví se sociálními aktivitami, působí v oblasti prevence kriminality a integračních programů, spolupracují s Ministerstvem vnitra. Když se v rozsudcích pro nezletilé objeví pobyt v knihovně a podíl na jejích aktivitách, lze je naplnit právě v lounské knihovně.

 

K nejvýraznějším aktivitám knihovny patří rovněž projekt na vzdělávání seniorů Třetí věk (od 2006). Metodické plány, výběr lektorů, provázanost jednotlivých oborů a motivace je úkolem garantů projektu, převážně personálu knihovny. Účastníci projektu mají i svůj divadelní soubor. „Když jsme založili Univerzitu třetího věku,“ vzpomíná Dagmar Kučerová, „měli jsme v prvním roce 42 studentů a čtyři obory. Po osmi letech je to už 276 studentek a studentů, vyučujeme 23 oborů. Měla to být tříletá záležitost, ale pro zájem se vše prodloužilo na pětileté cykly. Snažíme se nabízet obory, které si účastníci přejí. Nejčastěji jsou spojené s uměním. Spolupráce se seniory má nadstandardní úroveň, například jejich divadelní soubor připravil autorské představení Stáří není pro zbabělce. Jiné dobrovolnice se sdružily do Spolku paní, dam a dívek.

 

Pečou i vyšívají a peníze získané prodejem svých výrobků přidávají na regionální ediční činnost knihovny, o niž dbá zejména občanské sdružení Lounští Lounským. Samy dámy ze Spolku už s jeho pomocí vydaly také tři kuchařky. Je to obdivuhodný vzájemný vztah a základ pro velkou mezigenerační solidaritu.“ Dobrovolníci jsou dobrým znamením odezvy činností knihovny ve městě. Teď například po nabídce jednoho z nich otevřela knihovna Anglický klub. Každé pondělí v pět odpoledne přicházejí s ním zájemci konverzovat. Knihovna poskytne obdobným nabídkám reklamu a prostor. Jak nastane léto, objevuje se na městském koupališti Plážová knihovna. Podle knihovního řádu jde o experimentální službu provozovanou podle počasí i času zúčastněných dobrovolníků. Nabízejí odpočinkovou četbu, časopisy, výtvarnou dílnu pro děti a samozřejmě dělají reklamu knihovně „kamenné“. Není výjimkou, že po plážové zkušenosti přibudou regulérní čtenáři. Pro prázdniny vytvořily knihovny v Lounech, Cítolibech, Chomutově, Klášterci nad Ohří a Litoměřicích společný projekt Města čtou. Mezi městy kočuje stan, v němž je každý den v pět hodin odpoledne program. Další cesta, jak přivést lidi k pravidelnému spojení s knihovnou.

 

Knihovny jsou odrazem společnosti, nemohou přehlížet svět nových médií. Městská knihovna už pracuje s e-knihami, půjčuje čtenářům jejich čtečku, není ovšem dořešena související legislativa, takže mohou v elektronické podobě půjčovat jen knihy, u nichž už skončila autorská práva. „Navštívila jsem spoustu knihoven,“ říká ředitelka, „některé jsou sice vybavené nejnovějšími technologiemi, působí ale hodně odlidštěně. Neumím si představit, jak by babička v Lounech, která si přijde půjčit knihu a zároveň trochu popovídat s knihovnicí, komunikovala s automatem. Když začínala rekonstrukce tohoto domu, nabízelo nám vedení radnice možnost postavit novou knihovnu. Byla by ovšem na kraji města, z betonu a skla. My jsme se domu na náměstí raději přizpůsobili. Myslím, že nikdo nelituje.“ Městská knihovna v Lounech si na letošní rok vzala oddechový čas. Potřebují stabilizovat všechny rozsáhlé projekty a udržet vysokou úroveň svých služeb. V době, kdy se stali Městskou knihovnou roku, určitě motivovali spoustu svých kolegů v dalších městech k tomu, aby své knihovny zkusili více otevřít veřejnosti. Příští rok mají v plánu zase se do soutěže přihlásit a svoje postavení mezi nejlepšími knihovnami v zemi zkusit obhájit. „Naším logem je maják,“ dodává Dagmar Kučerová, „a slogan S knihovnou nezabloudíte. Maják je symbolem cesty k informacím a také metaforou sociálně bezpečného místa. Cílem našeho týmu je, aby knihovna ve městě byla královnou mezi všemi veřejnými institucemi.“

Jiří Chum