Na www.novinky.cz vyšel 17. září 2012 článek „Až 10 tisíc kradených aut možná skrývá registr vozidel“. Informace v článku o tom, že tyto chyby se měly skrývat v původním registru vozidel, jsou dle Ministerstva vnitra zavádějící. Hned na úvod je třeba uvést, že správcem původního Centrálního registru vozidel bylo už od července 2001 Ministerstvo dopravy. To od té doby odpovídalo nejen za metodiku zpracování registračními místy obcí s rozšířenou působností, ale nepřímo také za kvalitu údajů vedených v systému. Ministerstvo vnitra bylo pouze provozovatelem tohoto informačního systému. Od letošního roku však Ministerstvo vnitra registr neprovozuje.

 

Přesto však považujeme za nutné informace o tisícovkách chyb uvést na pravou míru. Informace v článku jsou zcela nepodložené jakýmikoliv fakty. Za poslední roky se ve spolupráci s Policií ČR řešily případy pozměněných identifikátorů na vozidlech v řádu maximálně několika desítek. Chybovost původního registru vozidel navíc nepřesahovala 1 %.

 

Již v původním registru provozovaném Ministerstvem vnitra se nemohlo bez vědomí evidenčního pracovníka zaregistrovat vozidlo, které by mělo shodné číslo podvozku nebo dokonce přímo VIN (identifikační 17místné číslo vozidla, které by mělo být unikátní, tedy jedinečné; podobně jako rodné číslo člověka by mělo být jedinečné pouze pro jedno vozidlo, ale i zde byly bohužel historicky vydány duplicity) vozidla s nějakým jiným zaregistrovaným vozidlem. Vždy, pokud bylo zapsáno shodné číslo podvozku s tím, které již systém obsahoval, byl evidenční pracovník upozorněn a musel vědomě překonat „odpor aplikace“ registru vozidel, aby mohl vozidlo se stejným číslem podvozku zaregistrovat.

 

Evidenční pracovník registru vozidel měl pro tyto případy k dispozici metodický postup, jak a kde zkontrolovat původ vozidla. Tyto kontroly se v posledních letech prováděly na mnoha identifikátorech vozidla, a to jak v národních, tak i mezinárodních systémech, do kterých je ČR připojena.

 

Původní registr vozidel byl dvouúrovňový. První úroveň byly okresní registry vozidel umístěné na okresních serverech a nad nimi byl Centrální registr vozidel umístěný v centru, do kterého byla předávána určitá data z okresních registrů. Úplný záznam vozidla v Centrálním registru vozidel byl tedy tvořen několika okresními záznamy jdoucími za sebou, které tvořily jeden celek. To byl běžný stav a odchylky od tohoto stavu je potřeba odborně analyzovat, než se dá říci, že se jedná o kradené vozidlo nebo o vozidlo s pozměněnými identifikátory. Nedá se tedy rozhodně rovnou říci, že by vícenásobný záznam vozidla se stejným číslem podvozku musel být nutně tvořen více vozidly s pozměněnými identifikátory.

 

Duplicita čísla podvozku také ještě vůbec nemusí znamenat vozidlo s pozměněnými identifikátory, ale může jít o prostou chybu opisu do dokladů vozidla nebo do registru vozidel. V těchto případech se po prověření původu vozidla u výrobce či prodejce tato chyba opraví, a to jak v dokladech, tak i v registru vozidel.

 

Pracovníci registračních míst obcí v původním systému přistupovali a vkládali data do okresních registrů a ta se přenášela do Centrálního registru vozidel. Okresní registry vozidel začaly být naplňovány daty postupně od roku 1992, ještě za doby dopravních inspektorátů Policie ČR, a to ze dvou zdrojů. Tam, kde již měli nějaké počítačové evidence s různou kvalitou databází, se data migrovala z těchto evidencí a tam, kde vedli záznamy pouze v papírové formě spisu nebo karty vozidla, se tyto údaje zadávaly do registru ručně. V těchto dobách také platila jiná právní úprava než dnes a do registru se zadávalo méně údajů. Postupně se rozvíjela jak právní úprava, tak i registry. Některá data a další údaje vozidel nebyly v té době vyžadovány, takže je nemohl obsahovat ani registr vozidel, pokud se provozovatel nebo vlastník nedostavil na registrační místo a neprovedl nějaký další úkon, při kterém mohly být tyto údaje doplněny. Některé údaje nebo data již ani nemohou být doplněny, protože nejsou známy a nedají se dohledat či ověřit na vozidle. Tento fakt znalo Ministerstvo dopravy již od převzetí této problematiky v roce 2001.

 

VIN je podle mezinárodní normy DIN, převzaté již kdysi do ČSN a právní úpravy ČR, tvořeno přesně stanovenými částmi, ve kterých se na jednotlivých místech tohoto unikátního čísla mohou objevovat pouze touto normou stanovené litery alfanumerického kódu. VIN v sobě může též obsahovat kontrolní číslici, která se dopočítává podle předem stanoveného vzorce. Bohužel, valná většina výrobců vozidel tuto původně zamýšlenou kontrolní číslici nevyplňuje, protože již tak jim dnes „pouze“ 17 míst čísla VIN nepostačuje.

 

To vše platí u čísla VIN na rozdíl od výrobního čísla podvozku, které mají všechna ostatní vozidla, která nemají přiděleno číslo VIN (bývají to starší nebo jednotlivě vyráběná vozidla, některé motocykly, tříkolky a čtyřkolky, popř. samojízdné pracovní stroje apod.). Čísla VIN jsou „de facto“ podmnožinou výrobních čísel podvozků vozidel. Výrobní číslo podvozku se na rozdíl od čísla VIN může shodovat u více vozidel, protože jej může tvořit tři a více alfanumerických znaků bez jakýchkoli mezinárodně pevně stanovených pravidel. Proto je potřeba tyto věci rozlišovat.

 

 

Tomáš Heger

odbor centrálních informačních systémů