Kam se poděl život ve veřejném prostoru?
Město nebo vesnice je od nepaměti místem soustředění nejrůznějších aktivit. Pohyb lidí, jejich činnosti, setkávání se a pobyt na veřejných prostranstvích, to vše vdechuje takovému místu život. Není to ale dnes samozřejmostí.
Divoce parkující auta nejenže zabírají cenný veřejný prostor, ale brání v bezpečném a pohodném pohybu chodců. Foto: archiv Nadace Partnerství.Pokud chceme na veřejná prostranství znovu vnést život a vytvořit tak živá města, musíme zvýšit možnosti pro aktivity. Toho docílíme nabídkou veřejných prostranství vysoké kvality. Když lidé popisují místo, které mají rádi, opakují slova jako příjemné, krásné, nebo dobré. Tyto přívlastky označují hodnoty, které nejsou hmatatelné, ale vypovídají o kvalitách určitého místa. Newyorská organizace PPS (Project for Public Spaces) při hodnocení tisíce veřejných prostranství po celém světě zjistila, že úspěšná místa projevují čtyři klíčové kvality: mají dobrou dostupnost, lákavý vzhled, nabídku oživujících aktivit a fungují jako společenský prostor, kde se lidé setkávají.
Dostupnost
Veřejné prostranství je vždy součástí celku s vazbami na okolí a určitým významem v obci. Jedna ze základních podmínek kvalitního veřejného prostranství je snadná dostupnost. Jde o přístup na prostranství i bezproblémový pohyb na něm. Dobrou dostupnost ve městech nevyřeší auta. Dostupnost cílů ve městě je nejlepší zajistit především vhodnými podmínkami pro bezpečný pohyb pěšky, na kole a efektivním systémem veřejné dopravy. Nejde při tom o „vymýcení“ aut z městského prostoru, spíše zabránění tomu, aby auta omezovala méně náročné a zatěžující způsoby dopravy. Na rozdíl od cestování autem není jízda na kole a trasa pěších pouhým přesunem z jednoho místa do druhého. Svou přítomností totiž přispívají k oživení veřejnému prostoru i, možná překvapivě, k podpoře místní ekonomiky.
Člověk se cítí dobře spíše na menších prostranstvích, kde mají parcely i fasády přilehlých budov drobné měřítko. Foto: archiv Nadace Partnerství.Orientace v prostoru je velmi důležitým aspektem pro pohodu jeho uživatelů i jejich sounáležitost s místem. Dobře uspořádaný prostor je přirozeně srozumitelný. K přirozené orientaci pomáhají významné body jako kostelní věže nebo charakteristické budovy. Jiný způsob je instalace orientačního systému a jeho prvků. K důležitým cílům jako jsou nádraží, hlavní náměstí nebo městské centrum, je přímé vedení pěších tras většinou dáno historicky, ale je třeba dbát na to, aby nedošlo k jejich přerušení novou výstavbou nebo těžko překonatelnými dopravními stavbami. Při řešení konkrétních veřejných prostranství je třeba vyvarovat se schématům, která působí „čistě“ na výkrese, ale v praxi jsou nevyhovující. Jde například o pravoúhle členěné plochy v místech, kde lidé chtějí logicky chodit diagonálně nebo násilně meandrující pěšina tam, kde je přirozené jít přímo.
Člověk se cítí dobře spíše na menších prostranstvích, kde mají parcely i fasády přilehlých budov drobné měřítko. Foto: archiv Nadace Partnerství.Kvalitní veřejný prostor se vyznačuje pohybem bez bariér. Často nám v dostupnosti a plnohodnotném využívání veřejných prostranství brání různé typy bariér. Může to být běžná ulice s velkým automobilovým provozem a chybějícími přechody. V nejmenším měřítku se to týká třeba schodišť, vysokých obrubníků a dalších nerovností, úzkých průchodů, poutačů a sloupů umístěných na chodnících. Je třeba bránit vytváření nových bariér a překážky odstraňovat důsledným koncepčním plánováním.
Vzhled a pohodlí
Představa o bezpečí, čistotě a velikosti přilehlých budov i charakteru místa rozhodují o míře jeho využívání. Důležitá je i mnohem hmatatelnější věc, jako je pohodlné sezení. Obvykle se podceňuje, jak je důležitá možnost vybrat si místo k sezení. Člověk se přirozeně cítí dobře spíše na menších prostranstvích, kde mají parcely i fasády přilehlých budov drobné měřítko. Tomu odpovídá tradiční zástavba center našich měst, nová výstavba bývá naopak příliš rozvolněná a lidské měřítko postrádá.
Na určitém místě jsme ochotni se zdržet déle než je nutné, jen pokud se zde cítíme bezpečně. Opuštěná místa působí nebezpečně a snadno podléhají vandalismu i kriminálním činům. Bezpečně se cítíme na prostranství, na které mohou po celých 24 hodin dohlížet lidé – tedy tam, kde se v přilehlých budovách prolínají funkce bydlení, obchodu, služeb a kanceláří. Pocit bezpečí se také výrazně snižuje v místech, kde je dominantní doprava. Lidé mají přirozeně strach se v nich pohybovat a delší dobu pobývat.
Na určitém místě jsme ochotni se zdržet déle než je nutné, jen pokud se zde cítíme bezpečně. Opuštěná místa působí nebezpečně a snadno podléhají vandalismu i kriminálním činům. Bezpečně se cítíme na prostranství, na které mohou po celých 24 hodin dohlížet lidé – tedy tam, kde se v přilehlých budovách prolínají funkce bydlení, obchodu, služeb a kanceláří. Pocit bezpečí se také výrazně snižuje v místech, kde je dominantní doprava. Lidé mají přirozeně strach se v nich pohybovat a delší dobu pobývat.
Život ve městě je více než jen chůze. Pokud chybí vhodně umístěné zóny pro zastavení, odpočinek a posezení, veřejná prostranství se stávají jen dopravními koridory. Lidé se rádi zastaví a posadí v chráněných místech, kde mají krytá záda a cítí podporu. V nabídce by měl být výběr místa na slunci i ve stínu, se zajímavým výhledem na pouliční scénu a také s různým typem vybavení i jeho uspořádání.
Estetická úroveň se v současnosti zvyšuje a s ní roste i celkový standard a očekávání veřejnosti. Estetika a design ovšem ne vždy zajišťuje funkčnost. Zajímavý vzhled dlažby nebo laviček je důležitý, pokud však dlažba bude obtížně schůdná a lavička nepohodlná nebo špatně umístěná, místo tím ztratí důležitější uživatelské kvality. Celkové ztvárnění objektu nebo prostoru má odpovídat na všechny důležité požadavky a nezabývat se pouze estetikou.
Aktivity a využití
Na vodě je asi nejlepší to, že ji můžeme vidět a cítit. Ještě lepší je, když se jí můžeme dotýkat. Pak se jednoznačně stává nejatraktivnějším prvkem veřejného prostoru pro děti i dospělé. Foto: archiv Nadace Partnerství.Umělecké dílo může být atrakcí pro dospělé a zároveň herním prvkem pro děti. Stejně tak je atraktivita vodního prvku skryta v tekoucí vodě, které je možné se dotknout a zabavit se u něj. Důležitá je i pestrost organizované nabídky. Příležitostné akce na veřejná prostranství tak lákají mnoho uživatelů. Patří mezi ně například trhy, výstavy, festivaly nebo happeningy. Pro tyto akce je důležité vytvořit vhodné podmínky. Zároveň je ale potřeba myslet na to, aby neomezovaly každodenní život obce a jejích obyvatel.
K oživení místa přispěje i zřízení občerstvení. Současný životní styl vede k jinému modelu užívání veřejných prostranství, než tomu bylo před sto lety. Dnes není pobyt na ulicích a náměstích nutností, ale volbou. Mnoho lidí se přichází na veřejná prostranství bavit, setkávat a odpočinout si. K zastavení vždy vybízí nabídka občerstvení. Je to jeden ze zaručených receptů, který funguje na oživení veřejného prostranství.
Komunita a vztahy
Když se lidé zdraví, setkávají a komunikují se svými známými nebo sousedy, prožívají hlubší pocit sounáležitosti k místu a jeho komunitě. Foto: archiv Nadace Partnerství.Atraktivní scénu městského života vytváří také bohatý a pestrý veřejný život, který se řídí jednoduchým fungujícím pravidlem: „Lidé jsou tam, kde jsou lidé“ (severské přísloví). Přítomnosti jiných lidí si rádi užíváme nezávazným pozorováním pouliční scény z lavičky nebo z kavárny. Pokud se pár lidí na prostranství zastaví, automaticky to vyvolává zájem i dalších kolemjdoucích. Místo tak začíná ožívat a zvýší se jeho celková atraktivita. Veřejné prostory slouží lidem pro sdílení řady různých funkcí a společenských aktivit. Ty podněcují ke komunikaci mezi lidmi navzájem. Posilování pocitu sounáležitosti k místu a zájem o prostředí, ve kterém lidé žijí, je výsledkem rozvíjení vztahů v komunitě nebo sousedství. Tam, kde funguje komunita, funguje také přirozený dohled, údržba i celková bezpečnost místa.
Marie Římanová, Robert Sedlák
Ing. Marie Římanová, MSc., Ing. arch. Robert Sedlák působí v Nadaci Partnerství.
Nadace Partnerství se veřejným prostorům věnuje již od roku 1996. Propaguje plánování a tvorbu kvalitních veřejných prostranství s důrazem na zapojení veřejnosti. V tématu veřejných prostranství spolupracuje s americkou organizací Project for Public Spaces a dlouhodobě také se světově uznávaným dánským architektem Janem Gehlem. Zahraniční poznatky převádí do praxe v českých podmínkách a aplikuje je ve svých projektech, třeba průzkum při obnově brněnského Zelného trhu, koncepce podpory a rozvoje veřejných prostranství v Ústí nad Orlicí, spolupráce na Strategii veřejných prostor Prahy 10, a v nabídce vzdělávání, například konference Public Spaces-Living Places, Město pod pokličkou, cyklus seminářů Hybatelé komunit.